Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Mishy

Sázka

Wrriterka: MISHY
* Reálná story ; CZ
Středně dlouhý reálný příběh, který si se svými hlavními hrdinkami hraje, jak chce. Zažívá vtipné i smutné zážitky, kterým rozhodně velí nápad "svést Chestera Bennigtona a vyspat se s ním". Hlavní hrdinka sice váhá, ale nakonec do toho jde. Podaří se jí tuto sázku vyhrát? Mírně erotický příběh s romantickým podtextem.

Je další otravný den, kdy musím sedět v tý zatracený škole. Mám tam jenom jednu kámošku, která mi je chováním podobná a uznává stejný věci jako já. Jsme obě GOTH, což znamená něco jako dost krutě realistický pohledy na svět a oblibu se procházet o úplňku po hřbitovech. Lidé ve škole o nás tvrdí, že jsme satanistky, ale nejsme! Všichni se nám proto velkým obloukem vyhýbají, tak je při tom necháváme. Vyhovuje nám to, že se nás všichni (včetně učitelů) bojí. S kámoškou Wendy si ale nejsme vzhledově podobné skoro úbec. Její hlavu zdobý fialovo-černé dlouhé vlasy, nosí brýle s černými obroučky, oči má zelené, vždy silně obtáhlé černou tužkou, její nos a střed spodního rtu zdobý kroužky. Je o půl hlavy menší než já, pořád oblečená v černém jako já a je asi tak stejně těžká jako já. Narozdíl od ní já ,Semmy, jsem světlovlasá s bílím melírem. Mé černě vystínované oči těžce kontrastují s mími vlasy. Když na někoho upřu pohled svých modrých studených očí, zamrazí ho v zádech. Nemám žádný piercing, až na propíchnutý pupík a slušnou řádku naušnic v levém uchu.

,,Čau Wen! Tak co dneska podniknem?" usměju se uličnicky na svou kámošku.
,,Sem ty bys hned něco vymýšlela!" uvítá mě Wen.
,,No to si piš! Mám dneska dobrou náladu!" když mi máme dobrou náladu, tak ostatní lidi z nás ani ne.
,,Tak fajn! Co kdybychom se vsadily?!" zeptá se Wen.
,,OK, říkej úkol!" vypálím nedočkavě.
,,Fajn! Takže bude to sice na delší dobu, ale myslím, že ti to půjde!"
,,Tak?!"
,,Svedeš Benningtona a vyspíš se s ním!" zašklebí se Wendy.
,,Co? Bennington? Ten feťák?" vyvalím na ní oči.
,,Ty máš co říkat Semmy! Taky nejsi úplně čistá pokud vim!" vyprskne pohoršeně Wen.
,,no jo furt! A když to splním, dáš mi ty šaty?" usměju se na ní sladce.
,,Šaty?! Tak jo! Ale když to nesplníš, tak mi dáš ten svůj novej korzet!" nebezpečně se jí zablískne v očích.
,,Platí!" řeknu a plácneme si na to. Uf.. a teď najít toho fetku Benningtona. Hra je zahájena!

Už vidím svojí oběť, přijdu k němu, sedí na lavičce, tak si k němu bez vyzvání sednu.
,,Čau ty seš Bennington?" zeptám se na rovinu.
,,Jo. Co chceš?" obrátí se ke mě obličejem a troufám si začít tvrdit, že láska na první pohled existuje.

Nemyslela jsem si, že by se mi mohl Bennington někdy líbit! Ale ty jeho krásný oči barvy hořké čokolády, ty černé vlasy, co mu neposlušně trčí do všech stran, je prostě úžasný!

,,Hej!" zamává mi po chvíli před obličejem, asi jsem z něj byla trochu mimo.
,,No?" vykoktnu.
,,Ptal jsem se co chceš!" řekne a přimračeně mě pozoruje. Já nenápadně hodím očkem po Wen a řeknu mu;
,,No, chtěla jsem e tě zeptat, jestli půjdeš na tu párty jak bude dneska večer u Tonsona?"
,,Tonsona? Jo! Tonson mě tam pozval!" řekne a nepřestává mě pozorovat.
,,Fajn a vzal bys něco na rozveselení?" zeptám se a významě pozvednu obočí.
,,JO, ale nedám!" řekne a zatváří se dost pobaveně.
,,Hej... ty si socka!" řeknu rádoby naštvaně a zvedám se k odchodu, ale Bennington mě chňapne za ruku a vtáhne mě zpět na lavičku.
,,No jo... dám ti trochu jo?!" Nejsem socka abys věděla, ale musíš mi dát za to pusu!" řekne z ďábelským úsměvem.
,,Fajn! Ale až na tý párty!" řeknu a s úsměvem kráčím zpět k Wen. Přeci to bude lehké! Kdyby po mě neválel, tak by po mě nechtěl pusu! A z radosti vystraším jednoho prvňáčka, který s jekotem uteče někam pryč.

,,Tak co?" vyhrkne Wen jen co k ní dojdu.
,,Zeptala jsem se ho jestli nepůjde na tu pařbu, řekl že jo." řeknu a zbytek si radši nechám pro sebe. Nebudu jí přece kazit její naděje v tom že vyhraje ona.

,,Hej... co si mám na sebe vzít?" zeptám se Wen u mě v pokoji a přehrabuju se ve své skříni.
,,Co tam máš?" zeptá se mě Wen a přistoupí blíže.
,,No mám tu hafo černých triček, sukní, šatů, riflí... á, noa jednu vínovou mikinu!" a vytáhnu pěknou vínově červenou mikinu s kapucí.
,,tak si vem to jedno tričko, rifle a tu mikinu!" navrhne.
,,To je dobrej nápad!" schválím a jdu se převléknout.

Směřuju si to rovnou na super pařbu, kde na mě čeká Bennington. Přijdu k němu a on se na mě zase tak ďábelsky usměje.
,,Ahoj! Sluší ti to!" zalichotí mi.
,,Hm... Díky! Máš to?" zeptám se ho. On se na mě podívá takovým zvláštním pohledem a zamává mi před obličejem sáčkem s bílím práškem.
,,Jasně! Sehnal sem herák!"
,,Sem poznala!" řeknu drze.
,,Hm... a co ta pusa?" zeptá se s nedočkavostí v hlase a v očích se mu zableskne. Já k němu jakoby neochotně přistoupím co nejblíže a přisaji se k jeho horkým rtům, jeho jazyk si hned začne hledat ten můj a jeho ruce se mi obtočí kolem pasu. Líbí se mi to, ale přeci se od něj po třech minutách odtrhnu.

Vysmátá se jakoby ze srandy peru s Benningtonem na zahradě u domu té párty.
,,Hej a jak se vlastně jmenuješ jménem? zeptám se ho zfetovaná.
,,Já sem Chester, ale všichni kámoši mi řikaj Chez bo Chezy! A ty se jmenuješ jak?"
,,Já jsem nějaká Semmy! Všichni mi řikaj Sem ju?"
,,Jasně Sem!" řekne Chez, převalí se na mě a začne mě nemilosrdně lechtat. Když už ani nemůžu popadnout smíchy dech, tak se ke mě Chez skloní a začne mě líbat, líbí se mi to, tak ho nechám. Oba jsme značně zfetovaní, tak ani nezaregistrujeme příjezd známeho auta mého tiranistického otčína.

Otčín odhodí Cheze ze mě a zlověstně se na mě zašklebí.
,,Čau ty woe! Já ten tvůj ksicht už někde viděla! A už vím! Hele tváříš se jako by ti ulítla včelka Mája!" poznamenám na jeho adresu, když ležím na trávníku a furt se hyhňám.
,,Tys zase fetovala?" zahřmí a vytáhne mě hrubě na nohy, Chez to z povzdálí pozoruje.
,,Ne! Já sem v pohodě! To ty se tu nějak scanuješ! Raz, dva, tři.. ježiš, rozmnožuješ se rychle!" vysmátě hvízdnu a dostanu od něj takovou facku až z toho skončím zpět na zemi.
,,Tak tohle si vypiješ holčičko!" zahřmí nasraně a to už nás pozoruje více lidí.
,,Ráda!" řeknu a začnu do sebe lít pivo, které jsem si předtím odložila na zem. Fotřík mě zase vyzvedne nelítostně na nohy a tlačí mě hrubě k autu.
,,Nééé! Pomoch Chezííí! On mě chce zas zmlátit!" řvu a bráním se mu zuby nehty. Chez opravdu přiběhne a vrazí fotříkovy pěstí! To ho absolutně vzpruží a začne na mě hulákat;
,,Tak tohle byla poslední kapka! Už se nikdy domů nevracej! Nechci tě tam v životě vidět!"
,,Fajn! Budu jen ráda, když už tam nebudu muset jít! Jenom mě furt mlátíš ty kryple!" ječím po něm a můžu potvrdit, že ze mě droga absolutně vyprchala.

,,Kam půjdeš?" zeptá se mě Chez při plném vědomí.
,,Nevim. Při nejhorším přespím někde na lavičce a pak si snad něco najdu, prachy mám tak v poho." řeknu lhostejně, taky absolutně vystřízlivělá.
,,Jo a děkuju ti! Nebýt tebe, tak už by mě fotřík ´doma´ mučil..." dodám vděčně.
,,V pohodě! A to tě ani nemrzí, že tě vyhodil t domu?" zeptá se mě nevěřícně.
,,To si myslíš, že mě vyhodil poprvý?" uchychtnu se nevesele a kouknu se Chezovy do očí. Ty jeho kukadla mě tak hypnotizujou.
,,To jako fakt? On tě vyhodil vícekrát?"
,,Nojo... prostě je to kretén! Neví co jsem za poklad!" kouknu se na Cheze a po chvilce mlčení se oba mému vyjádření strašně rozesmějem.

Jsem u Cheze v pokoji a ležim vedle něj v posteli, oblečená! Nechala jsem se od něj překecat ať přespím u něj. Nějak mě propašoval k sobě do pokoje, aby si toho nevšimla jeho máma. Nemůžu úbec usnout, pořád se dívám na Cheze ležícího vedle mě. Narozdíl ode mě tvrdě spí. Moc mu to sluší, když spí. Je fakt roztomilej.

,,Hej...Sem!" zacloumá se mnou ráno Chez. Tak přece jsem usnula!
,,No?" vzdychnu ospale.
,,Je ráno!" zašeptá jemně.
,,A je sobota!" zaskučím pohoršeně a hodím si Chezovu přikrývku přez hlavu.
,,Ale musíme odtud vypadnout dřív než se probudí máma!" řekne Chez žalostně.
,,OK!" řeknu, vylezu z postele a obleču si mikinu a boty co jsem si včera odložila na zem.

Zanechala jsem Cheze u něj doma a sama jsem se vydala za Wen. Jen co jsme se zašily v jejím pokoji, tak hned na mě spustila.
,,Tak co? Povídej přeháněj!"
,,No byly jsme na tý pařbě a cucaly sme se tam s Chezem, pak přijel fotřík a začal tam po mě ječet jak žárlivá manželka.. nechápu proč a..." začnu jí vyprávět všechno co se stalo až do konce.
,,Jo, no a spali jste teda spolu?" zeptá se mě stísněně.
,,Jasně! Ti řikám spala jsem s nim v jeho posteli." řeknu bez výčitek, svím způsobem je to pravda! ;)
,,A píchali jste?" zeptá se mě.
,,Ještě ne! Ale pracuju na tom! Řeknu ti, že ten Chez je vcelku v poho kluk!"
,,Bože jen se nám do něj ještě nezakoukej!" utahuje si ze mě Wen, což úbec nevnímám a vzpomínám na naše žhavé polibky na trávníku. Asi se do něj pomalu, ale jistě zamilovávám, ale tu sázku musím vyhrát za každou cenu.

Sedím na pohovce u Wen v pokoji, která do mě neustále bezvísledně hučí.
,,Sakra Sem!" zařve ne mě.
,,Hm...?" zahučím a dívám se nepřítomně na podlahu.
,,Musíš se vrátit domů! Omluvíš se mu a budu to v pohodě! Nemůžeš přece trucovat věčně!" oboří se na mě.
,,Co? Že to bude v pohodě? To jsi asi ještě nezažila mlácení opaskem po zádech a jiný ohavnosti co?! Já tam nechci! nenechám se dál od něj linčovat!" začnu po ní křičet. Pak se zvednu a přejdu k ní.
,,Tak fajn! Půjdu tam." zašeptám jí smrtelně vážně a odejdu klidně z jejího pokoje a pak i z celého domu. Když dojdu k našemu domu, tak váhavě zazvoním." To bude v pohodě!" Opakuju si pro sebe. To ale ještě netuším co na mě čeká.

Ležím zmlácená a zkrvavená ve svém pokoji. Po celou dobu co mě můj nevlastní otec mlátil jsem si dala hodně záležet na tom, aby mi neukápla ani jediná slzička. Wen neví co je to za peklo, být doma jen s nevlastním otcem. Ona má v pohodě rodinu, kterou jí hrozně závidím. Když má, né moc pečlivá matka umřela, tak se tu změnilo jen to, že mě fotr mlátí častěji než předtím. Ne! nemůžu si nechat líbit! Namáhavě se zvednu na nohy a dojdu ke své zaprášené cestovní tašce. Začnu do ní cpát všechno co se mi dostane pod ruku, až je úplně plná.Vyhodím jí z okna, které naštěsttí není moc vysoko a pak skočím i já. Za Wen jít nemůžu, tam by mě ten linčovník hledal.

,,Crrr..." zazvoním na dveře rodinného domu. Uslyším kroky a poté mi otevřeChez dveře. Podívá se na mě a pak zděšeně řekne;
,,Bože co se ti stalo? zas ten kretén?" Umučeně kývnu a Chez mě vyzve dál. Sednu si ke stolu a Chez hned naproti mě.
,,Víš, potřebovala bych tu na pár dnů azil! Začaly prázdniny, tak svý mamce řekni, třeba že sem kámoška a že sem tu na návštěvě. Nechci aby mě našel!" řeknu a po zkrvavené tváři se mi po dlouhé době skutálí slza.
,,Dobře udělám to! Ale teď pojď se mnou, ošetřím ti to!" vyzve mě do koupelny, kde mi otře krev z obličeje a rány vyčistí kysličníkem.
,,Děkuju ti! za všechno." pípnu tiše a začnu se k němu přibližovat, dostanu chuť na jeho rty a tak se mé rty přisají k těm jeho a naše jazyky se spojí k sobě. Oba naplněni touhou se přibližujeme pomalu k Chezovu pokoji, kde z nás začnou opadávat zbytečné kusy oblečení a prožijeme nádherné milování, které se sázkou nemá nic společného. Já ho miluju.

,,Jo, vždyť ti to říkám! Spala jsem s ním!" hovořím tlumeně po telefonu s Wen. Je brzo ráno, asi 4 hodiny.
,,Hej... To je v prčicích! Já ty šaty mám tak ráda!" zanaříká umučeně do telefonu. Uchychtnu se a řeknu jí;
,,Hm..., já si ty šaty u tebe zatím nechám, ale nedám! Zatim." a zavěsím, ani nečekám na odpověď. Poté svůj zrak stočím k Chezovi, který poklidně spí. Obleču se a naškrábu mu vzkaz, že se jdu projít.

Kráčím opuštěným městským parkem a mířím si to přez něj přímo ke hřbitovu u toho parku. Otevřu branku, která strašidelně zaskřípí a vydám se přez hroby různých velikostí a tvarů až na samí konec hřbitova k poslední řadě hrobů. Musím uznat, že asi vypadám dost strašidelně. Skoro bílé vlasy mi spadají na záda, všechno oblečení mám úplně černé, oči mám obtáhlé černou tužkou a má pleť je zcela bílá. Zastavím se u hrobu, který zdobý stříbrným písmem jméno Tobby Marigue a vedle nápisu se na mě usmívá malá fotografie černovlasého a hnědookého kluka, který je až neuvěřitelně podobný Chezovi.

,,Ahoj Tobby! Chyběl si mi! Už je to skoro rok co jsi mě opustil, víš? Víš Tobby asi jsem se zovu zamilovala! On je ti tak strašně podobný. Jmenu je se Chez. On je ale o 2 roky mladší jak ty..." mluvím k jeho fotografii na náhrobku a sedím na jeho hrobě.
,,Ach Tobby proč si mě opustil?" vydechnu po chvíli a z očí se mi začnou sypat slzy plné smutku a hořkosti ze života. V tom se za mnou něco pohne, já se prudce otočím a překvapeně vyjeknu.
,,Chezy!?"

,,Proč? Co? Co tu děláš?" vysoukám po chvíly ze sebe.
,,Já tě sledoval." řekne Chez a sklopí svůj zrak k oné fotografii.
,,kdo je to?" zeptá se mě a očima stále směřuje k Tobbyho fotografii na náhrobku. Já se pomalu nadechnu a začnu mu vyprávět;
,,Víš to je Tobby, byl to můj kluk. Já ho hrozně moc milovala! On... jednou pro mě jel ve svým novým autě pochlubit se mi a měl bouračku,...na místě zemřel. ...Můžu za to jen já!" zaskučím a praštím s pěstí do čela. Chez mě obejme a já mu ještě zašeptám do ucha to sladké "Miluji tě!".

Žádné komentáře
 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!