Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Mishy

Když láska zavelí, rozum je v prdeli

Wrriterka: MISHY
* Reálná romantická story ; CZ
Dlouhý příběh, který je reálný s romantickým podtextem a autorka svou povídku velmi prožívá a její děj je z počátku plný beznaděje. Samantha Bennigton a Chester spolu s hlavními hrdiny si prožívají životní etapu, kde se jim přihodilo spousty nových a zvláštním věcí.

Je deštivý večer. Málá pětiletá holčička si hraje s panenkou a její starší patnáctiletá sestra si čte knížku. Jejich rodiče se v tomtéž pokoji dívají na televizi. Najednou starší dívka vstane a odejde do svého pokoje. Po nějaké době někdo zazvoní. Otec dvou dcer jde otevřít, jen co otevře dveře ozve se výstřel a otec spadne mrtev k zemi. Ozve se vyděšený křik matky dvou dcer, který po chvíli utichne, protože jí hlavou projde kulka jako předtím jejímu manželi. Pak se vrahové otočí i na malou pětiletou dívenku, která na ně nechápavě kouká, a jeden z nich těžce zmáčkne spoušť... Starší dívka to vyděšeně pozoruje klíčovou dírkou a z očí jí tiše stékají slzy smutku, beznaděje a především vzteku a bezmezné pomstychtivosti.

***

Prudce se probudím, celá zpocená. Tahle vzpomínka mě bude provázet snad až do smrti. Díky této příhodě jsem to co jsem.Něco jako vrah na obědnávku. Od svých zákazníků jsem si vysloužila přezdívku Black Rose, pod kterou mě všichni znají. Nikdo nezná moje pravé jméno. Ty vrahy z toho snu jsem už dávno našla a zabila. A hrozně pomalu a bolestivě, ani by mě nenapadlo jak můžu být chladnokrevná. Zvednu se z postele a jako obvikle se jdu prohlédnout v zrcadle. Vypadám hrozně! Uhlově černé, rovné vlasy mi spadají až k zadku. Zelené oči jak smaragd se odrážejí v zrcadle. Světlé rty jsou tak nevýrazné a můj malý nos taktéž. Mojí vyhublou, ale vcelkem svalnatou postavu právě zdobý černé dlouhé triko, které užívám namísto pižama. A k tomu ještě to hrozné jméno Samara. Momentálně je mi 25 let. Svou první oběť jsem zabila už v 15 letech!

,,Crr... crr...." z projímání nad mou osobou mě vyruší cinkot telefonu. Zvednu ho a hovor začnu nejistým ,,Halo?!".
,,Je u telefonu Black Rose?" ozve se v telefonu ženský hlas.
,,Proč se ptáte? Co chcete?"
,,Potřebuju od vás službičku!"
,,Kdo jste?" vyhrknu a oči se mi zúží nedůvěrou.
,,Jsem Samantha Bennington, chci po vás ,aby jste zabila ženu mého bývaleho manžela, a toho jejich spratka taky a aby jste mého ex manžela unesla." vyklopí ta osoba na mě s pomstychtivostí v hlase. Z toho koukají slušný prachy.
,,Beru! Sejdeme se?" řeknu po krátké odmlce.
,,Víte kde je tady v L.A. ten starý sklad na papíry?"
,,Ano vím! Tak tam v 6 odpoledne! Naschle!"
,,Díky a naschle" odvětí Samantha a já zavěsím.

Jedu ve svém černém citröenu C3 ke smluvenému místu. Za své černé kapsáče si zastrčím svou zbraň a překryju ji svou mikinou stejné barvy. Své vlasy mám svázané v culíku a na obličeji mám dané černé sluneční brýle. Miluju černou barvu! :)

Zastavím před starým skladem a vystoupím z auta. Zamknu ho a nenápadně se vkradu pootevřenými vraty dovnitř. Vyndám si zbraň a pomalu se plížím u zdi. Když spatřím nějakou ženu stát ve stínu u rohu místnosti, tak si zas zbraň nenápadně strím zpět za kalhoty. Přejdu k ní a počkám až promluví.
,,Vy jste Black Rose?" zeptá se mě a zúží se jí oči nedůvěrou.
,,Co když jo?! Nevyptávej se a mluv k věci." odbydu ji stroze, což asi zabere.
,,Jak jsem vám již říkala po telefonu, tak..."
,,Já vím!" přeruším ji ,,Dvě vraždy a jeden únos! To bude stát velký prachy!" řeknu a ledově s na ní podívám.
,,Já mám peníze! A nechte mě mluvit! Můj bývalý manžeel je zpěvák ze skupiny Linkin Park, opustila jsem ho, ale asi ho zase..."
,,TICHO! Mě to nezajímá! Mě jen zajímá kolik jste mi schopná zaplatit! A když je to slavná rodinka, tak to fakt nebude levný!" opět ji nevychovaně přeruším, protože chci odsud co nejrychleji vypadnout a ani v nejmenším mě nezajímají ty její zaláskovaný kecy.
,,Kolik by jste chtěla?" zeptá se mě.
,,Zabít slavnou ženu dva miliony, zabít slavného prcka milion a půl a unést zpěváka dva miliony a půl. Takže šest melounů!" a kouknu na ní.
,,Dobrá! Tedy šest milionů." řekne bez sebemenšího zaváhání.
,,Půlku chci předem!" řeknu a kouknu se jí do očí.
,,Fajn, jen napište číslo svýho účtu sem a 3 miliony tam do zítřka máte. Jo a tady jsou nějaké jejich fotky." a předá mi pár fotografií a já hned odejdu pryč.

Jedu ve svém autě po lesní cestě ke svému sídlu, které mám uprostřed lesa. Zatím se ještě nestalo, že by ho někdo našel. Všichni co věděli kde je jsou mrtví. Auto zaparkuju mezi dvouma stromy a vystoupím. pak jdu asi 100 metrů a jsem doma. Sednu si do křesla a začnu si prohlížet ty fotky od Samanthy. Zahledím se nepřítomně na první fotku a na další a další. Ten týpek je ale pěkný, to se musí uznat! Tiše se uchychtnu, hodím fotografie na svůj pracovní stůl, jdu se osprchovat a pak si lehnout.

Mladá černovlasá dívka s pistolí v ruce míří na chlápka, který má ruce nahoře a prosebně na dívku kouká. ,,Zabils mi tátu!" huláká na něj dívka a střelí ho do ruky. Muž bolestivě zakvílí a rychle si ruku přidrží druhou. ,,Proč si to udělal? Kdo tě poslal?" huláká na něj dívka nelítostně dál. Muž se na ní rozezleně podívá a řekne ,,Jsem nájemný vrah! Ti dva co tam byli semnou byli se mnou sou taky! Úbec nevím kdo ta osoba co nás najala byla." Dívka ho pro změnu střelí do nohy a muž se svalí k zemi. ,,Je to proto, že můj otec pracoval ve FIB?" vyprskne dívka už úplně nepříčetně. ,,Já nevím! Jsem jen nájemný vrah!" řekne muž už skoro plačtivě. Dívka k němu přistoupí, přiloží mu hlaveň pistole k hlavě a Astalavista Baby!!!

***

Opět se propocená vzbudím a vstanu z postele. Pitomý vzpomínky! Stáhnu ze sebe černé dlouhé triko a obleču si červené tričko , černý tříčtvrťáky a černou mikinu s kapucí. Jdu si do garáže pro svou black motorku a jedu hledat adresu, kterou jsem oběvila na jedné fotce zezadu.

dojedu před určený dům a pořádně si ho prohlédnu. Je to celkem parádní rodinný domek, brzo však bude potřísněný krví. Při této myšlence se chladně uchychtnu, kouknu se ještě jednou na domek a z jednoho okna v domě zahlédnu onoho muže z fotografie, jak mě probodává svíma hnědýma očima. Rychle nastartuju motorku a jedu do svého oblíbeného obchodu se zbraněmi a pracovními oděvy pro lidi jako já.

,,Čest Johny!" zvolám, jen co vkročím do svého oblíbeného obchůdku, kterému se normální lidé vyhýbaj obloukem.
,,Nazdar Rose! Tak co to bude?" houkne na mě Johny a vyjde ze skladu.
,,Já bych potřebovala nějakou novou hračku a šatečka!" řeknu a spiklenecky na něj mrknu.
,,OK! Jdeš sem v pravou chvíli. Dorazilo mi nové zboží! Pojď ukážu ti to!"
,,Jasně," řeknu a následuji ho zpět do skladu. Johny mě předběhne a otevře jednu z krabic co jich tam je stovky. Potom vyndá černé úplé kalhoty z kůže, černé bavlněné tričko a koženou uplou bundu na zip až ke krku. taky super kozačky též barvy i materiálu. Zírám na tu nádheru ja vyoraná myš a mám dojem, že mi brada klesla až na zem.
,,To..to je užasný!" hlesnu s posvátnou úctou k Vietnamci, který to vyrobil a samozdřejmě i k Johnymu, který mu to ukradl.
,,No ale to není všechno puso! Ještě tohle!" řekne a vytáhne z té samé krabyce černě zbarvenou pistoli.
,,Ta je grátis!" řekne.
,,Za kolik?" vybafnu na něj nedočkavě.
,,10 litrů! Tobě dám ale poloviční slevu, když si mi naposled pomohla z pěknýho průseru."

,,Heh... tak dík!" uchychtnu se.

,,Cr..." zazvoní mi mobil, zrovna když si zkoušímnový obleček u sebe doma.
,,Ano?!" zahučím do telefonu nepřítomně a kriticky se prohlížím v zrcadle.
,,To jsem já Samantha. Už jste našla ten dům?" zeptá se mě Samantin hlas z telefonu.
,,Jo, našla!" řeknu a zapnu si zip u bundy.
,,A kdy se chystáte to udělat?" zeptá se mě nedočkavě.
,,Klidně te´d hned," řeknu, když už jsem se svým zjevem patřičně spokojená.

Jsem na cestě zpět k tomu domu, tentokrát jedu v autě a ve svém novém úboru. Když zastavým kus od domu, tak vystoupím a dojdu tam. Nemápadně se vkradu za branku a opatrně si to razím ke vchodovím dveřím. Ale smůla, dveře se rozevřou, zrovna když šáhnu na kliku a já v pudu sebezáchovy hopsnu do křový, co je všude kolem domu. Nenápadně vykouknu a uvidím ze dveří vycházet nějakého černovlasého týpka a hned mě napadne, že to je Chester. Jen co se z něj vzpamatuju, tak ze dveří vyhopsne i jeho ženuška s prckem v náručí, dá svému manžílku pusinku a zaleze zpět a za ní se zavřou i dveře.Chester odpálí a já se ihned vkradu dovnitř domu. Nezapomenu si nandat černou kuklu, vytáhnu si zbraň a jdu podle hlasů. Po chvíli dojdu patrně do obývacího pokoje, přejdu ho až ke schodům, co vedou nahoru do dalších pokojů. Usuzuji, že je tam ložnice, protože tam žena s dítětem zamířila. Připravým si svou zbraň, když už jsem u dveří a otevřu je.

,,Kdo jste?" otočí se na mě ta žena, dítě už leží v kolébce.
,,Tvoje noční můra!" řeknu chladně a střelím ženu přesně do srdce. Po stěnách se ropzprskne její horká krev a žena padne mrtva k zemi. Za celou tu dobu nehnu ani brvou a jenom se na ní dívám. Potom k ní přistoupím, vytáhnu si z kapsy černou růži a položím ji na ní. pak se ale stane něco s čím jsem nepočítala. Uslyším kroky, jak jde někdo nahoru. V rychlosti popadnu dítě a stoupnu si k zavřenému oknu. Dívám se na kliku u dveří, která se pomalu hýbe směrem dolů. Pak se dveře rozletí dokořán a dovnitř vstoupí Chester. Nervózně přešlápnu a sklouznu pohledem k mrtvole, které si on zatím nevšiml a zírá na mě. Pak jí k mé smůle spatří, přistoupí rozzuřeně ke mě a vytrhne mi dítě z rukou. V rychlosti ho položí na parapet a s řevem na mě namíří svou pěst. Vyhnu se mu a kopnu ho do lýtka, což ho asi naštve, chytne mě a prohodí zaskleným oknem a já ještě stačím chňapnout po dítěti a vezmu jej s sebou. Dopadnu do trávy na záda a dítě držím nad sebou. Pobolívá mě rameno, ale toho si ani nevšímám. Rychle se vyškrábu na nohy, doběhnu ke svému autu, dítě položím na zadní sedadlo a odjíždím pryč od Chestera, který teď právě vyřvává hlasité "Nééééééé" a po tvářích se mu kutálejí obrovské slzy. Stačila jsem mu zničit rodinu jen za několik minut...

,,Sakra!" zařvu, když se kouknu do zpětného zrcátka a vztekle si ztrhnu kuklu z hlavy. Chester mě pronásleduje ve svém nadupaném autě.
,,Vidíš to prcku?! Tvůj táta tě má rád! Mě můj táta taky měl rád než ho vodpráskli," mluvím k tomu malýmu tvorečkovy u mě v autě na zadním sedadle. nemám úbec v plánu mu nějak ublížit nebo ho zabít. Šlápnu na plyn a tryskem se vydám směr-dálnice. Chez mě vytrvale pronásleduje, ale jsem přece profík! Na dálnici v plné rychlosti hodím takovýho smyka, že by mi ho i Simír z kobry 11 mohl závidět, a zajedu na jakousi lesní cestu. tak a mám ho z krku!

,,Jste si jistá?" ptá se mě jedna ženská co pracuje v Dětském sirotčinci, kam jsem toho malýho zavezla.
,,Ano! Nemám moc peněz a manžel je z něj na prášky! Doufám, že se mi tu o Talera postaráte co nejlépe?!" zatrylkuju a vykouzlím na tváři starostlivý smutný pohled.
,,Ovšem, buďte si jista!"
,,Och.. Děkuji vám velice!" Po předání prcka do péče té ženské se vracím zpět domů zpokojená se svým hereckým výkonem.

***

Sednu si do křesla ve své pracovně a začnu psát dopis na pc adresován Chesterovy.

Vážený pane Bennington,

je mi nemilou povinností oznámit vám, že vrah vaší ženy odjel ze země, ale jelikož ho znám, tak on mi svěřil vašeho syna. Ráda bych vám ho ve vší dyskrétnosti vrátila zpět. mohl by jste se dne 20. řijna dostavit kolem 20. hodiny na Wedsfudskou křižovatku k lesní cestě co se tam nachází? Když nepřijdete dám dítě do nějakého syrotčince. Přijďte!

Vaše B R

Ach.. jak jsem chytrá! Přijde, unesu ho, i když to pujde těžko. no uvidíme. Uchychtnu se a stahaná celým dnešním dnem padnu oblečená do postele a v turanu usnu...

Světlovlasý muž je připoután k židli, která je postavena uprostřed prádné místnosti. Kolem muže krouží jako hladový sup devatenáctiletá černovlasá dívka. ,,Kdo vás všechny najal?" zasyčí dívka potichu, ale v prázdné místnosti se její slova zesílí ozvěnou. ,,C-co prosím?" vykoktne k smrti vyděšený blonďák. ,,Však víš, ty a tví tři komplicové! Jeden zabil mého otce... už je mrtví, ty mou matku... umřeš, jeden mojí maličkou sestru a jeden měl zabít mě. No.. vzpomínáš si?" vysvětlí mu dívka až s přehnanou ochotou a jedovatě se na něj usměje. Blonďák se zatváří nanejvíš vyděšeně, z čehož dívka usoudí, že si to pamatuje. Ale po dalších marných pokusech vypáčit z něj nějaké informace a mučením ho, z něj nic nedostala. Usoudila tedy, že nic neví. ,,Fajn, vypadá to, že opravdu nic nevíš, takže ti ukončím tvé trápení," řekne dívka a usmrtí blonďáka přesnou střelou do hlavy, přesně tam, kam on střelil kkdysi její matku.

***

,,Sakra!" zakleju jen co otevřu oči. Co se dá dělat, v noci si mé podvědomí spituje svědomí... vždyť ale já vím, že jsem proradná zlá mrcha bez špetky citu. Otráveně se vyškrabu na nohy a s jistou dávkou sebeuspokojení si uvědomím, že dnes se mám sejít s Chesterem. Unesu ho, předám tý šeredě Samantě a mám to z krku. S touto ukolébavou představou se jdu připravit na dnešní den.

*ggg

Je za 5 minut 8 hodin večerních a já už posedávám na smluveném místě, na jakési lavičce. Po nějaké chvíli přijede ono známé auto a z něj vystoupí Chez. Spatří mě a vykročí si to za mnou po cestě hlouběji do lesa. Sedne si vedle mě a já vyčkám až promluví.
,,Ehm... ty jsi ta B R?" promluví nervozně a upře na mě svůj zrak. Já koukajíc na jakýsi pařez mu přikývnu na souhlas.
,,tak kde je moje dítě a kde je ten vrah mé ženy?" zařve Chester a přitiskne mě pevně k té lavičce. Stále mlčím a bez sebemenšího náznaku strachu si ho prohlížím, když je tak blízko. Teprve po nějaké době, když zjistím, že se nemá k tomu mě pustit, promluvím.
,,Jak už jsem psala v dopise, vrah odjel ze států! A k dítěti tě dovedu... Pokud mě pustíš." Chesterovo sevření ihned povolí a já ho vedu temným lesem do svého doupěte. Za celou tu dobu ani jeden nepromluvíme.

Vejdeme dovnitř domu. Zavedu ho do obýváku, kde mám připravenou injekci s uspávacím prostředkem. Seberu ji ze stolku tak rychle, aby si toho nevšimnul. Vyzvu ho ať si sedne na gauč. Poslechne a posadí se. Přijdu k němu a sednu si vedle něj. Pak, v nejnečekanější chvíli mu vrazím injekci do nohy a ten sajrajt do něj vpustím. On v šoku do mě strčí takovou silou až přepadnu, s kotrmelcem, na zem. Ale se spokojeností v očích se dívám jak Chester pomalu usíná. Můj plán vyšel!

Žádné komentáře
 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!