Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Laura J. Bennington

Blbej den

Autorka: LAURA JESSICA BENNINGTON
* Filozofická story ; CZ
Krátký filozofický příběh s tragickým dějem. Chester zemřel, ale stále dohlíží na svou milovanou Lauru. Romantika je zde zobrazena velmi něžně, protože Chesterovi na Lauře stále záleží a chce pro ni to nejlepší. Je šťastný, když je šťastná ona a ani smrt je nerozdělí. 

Noc plná hvězd, no, paráda, lepší noc jsem ještě nezažil. Dlouho do noci čučím do nebes a jako by tam létali andělé. Usnu. Vidím, jen sám sebe, jak je to možné? Né, já jsme mrtvý? Vznáším se jako anděl, jsem s nima. Jsem odsouzen na invalidní vozík, smrt by mi přinesla vysvobození, už tři roky se snažím zemřít, nejde mi to. No jo, člověk se rodí jednou, a umírá i stokrát, slza je pořád mokrá, jak za časů naší svatby a narození dítěte. Já potichu v sobě skrývám sílu i odvahu, stojím na prahu a koukám. Velká paráda. Z mých dveří vychází pohřeb, na který jsem si nastřádal. Jo, kdybych byl anděl, vysoko bych létal, a na severní straně, nejvyšší hory světa, bych svoje tajné místo měl. Jen mě nelituj, nechoď k mému hrobu s chryzanténou v dlani, hra na litování končí v prvním tahu. Tys plivla lásku na podlahu.

Pamatuješ? Sledovali jsme potulné kejklíře, šli do neznáma, jako já teď.

Někde v kraji slunce září, nádhera, že? Halo? Hej? To mě nikdo neslyší?
Jsem tu vedle tebe. Tak mě napadá, mám to asi vážně za sebou… Bože, vyděsím se, nemůžu vzít tužku do ruky, nic nejde mi uchopit.

Za chvíli slyším:

„Upřímnou soustrast, Lauro…“

A už konečně věřím. Ještě před chvílí jsem se koukal na hvězdnaté nebe, a teď ležím pod kytkama… No, tak to bylo rychlý… Wow, já chodím, kde je moje kolečkové křeslo?

Je večer, střežím Lauru jako oko v hlavě, vidím, jak se blíží nějaký cizí chlap a zaklepe na dveře.

„Né, Lauro, neotvírej!“ křičím, ale marně.

Otevře dveře, zeptá se, co se děje, a chlap ji svalí na zem a…

Znásilnil ji, já nemohl nic dělat…

Rob šel naštěstí kolem, a vyrazil dveře domu, sundal z ní chlapa a vzal ji k sobě, Laura byla v bezvědomí. Rob jí položil do postele a šel si sám lehnout dolů na pohovku…

 

Ráno se Laura probrala, seděl jsem u ní na posteli a koukal na její krásnou tvář… Věděl jsem, že mě nevidí, začala plakat a šla dolů, byla zmatená, nevěděla, kde je a kde se to ocitla… Zanedlouho se ale rozkoukala a šla dolů po schodech, kde viděla spát Roba…

Rob se jí lekl a ona jeho.

Po chvíli se objali a dlouho se drželi. 

Přál jsem si, aby Rob zůstal navždy s Laurou, protože on je ten, kdo jí bude milovat, tak jako já… 

 

Blbej den

 

Jak léta běží a čas se nezastaví, Rob požádal Lauru o ruku.

Za tři roky se jim narodil krásný syn, a dali mu jméno Chester, po strejdovi, kterého nikdy nespatří.

Moje oči střeží Lauru jejího manžela a syna na každém kroku, naučil jsme se ovládat některé věci a pohybovat s nima…

Lauru to ze začátku děsilo, ale pak přišla na to, že jsme to já!

Děti rostou jako voda a já jsem šťastný, že je ona šťastná...

 

Žádné komentáře
 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!