Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Chesterka

Vzpomínky jsou krásné, ale realita je jiná

Wrriterka: CHESTERKA
* Reálná story ; CZ
Krátký smutný příběh, kde je hlavní hrdinou Mike Shinoda. Děj je sentimentální a vypráví Mikeův příběh o romantice, lásce, ale také zklamání a velkém smutku, který přeci jen jednou přejde, ale potřebuje to čas.

Nikdy nezapomenu jak jsme se poprvé potkali… Bylo to v parku. Já jsem pospíchal a ty si jela na kolečkových. Srazili jsme se. „Není ti nic?“ „Ne doufam.“ A usmívala si se na mně. Když sem se ti podíval do tvých oči, ten tvůj úsměv, šel jsem do kolen. Pomáhal jsem ti vstávat. Pozval jsem tě k sobě domů, po tom pádu sis poranila koleno. To nic nebude říkala si mi, ale já se nenechal odradit. U mě doma jsme si povídali, já se dozvěděl o tobě plno věci. Nikdy jsem nějak moc nevěřil že potkám takhle krásnou holku, a dokonce se do ni hned zamiluju… „Já už budu muset jít, je pozdě.“ Loučila si se semnou. „A uvidíme se někdy? Dáš mi tvoje číslo.“ Usmál jsem se. „Jasně.“ Napsala si mi ho. Jen jak jsem zavřel dveře sem byl šťastný jak blecha. Ráno když jsem byl s klukama ve studiu, nebyla semnou řeč. „Halo, co je s tebou? Ty mě vůbec nevnímáš!“ Mlel do mě Mike. „Co?“ teprve sem ho začal vnímat.. „Ále, radši nic. Radši už jdi domů, my už to tady nějak zvládnem.“ Vzdal to radši. „Ok díky. Čau.“ Šel jsem zase tím parkem kde jsme se poprvé potkali. Ve skrytu duše jsem doufal že tě znova uvidím. A nemýlil jsem se. Byla jsi tam ze psem, a hrála sis tam s nim. „Ahoj.“ „Ahoj.“ Zase si se tak krásně usmívala. „Jak vidím tak je koleno naštěstí v pořádku.“ „Jo jo to jo.“ Ten tvůj hafan mě srazil k zemi, a ty ses začala smát. Prvně sem měl vztek protože sem zrovna spadl do bláta, ale díky tvojemu úsměvu sem to bral jako srandu. Pomáhala jsi mi zpátky na nohy, já tě stáhl do bahna. Hráli jsme si tam jako malý děti. Lidi na nás blbě zírali ale nám dvou to bylo ukradený. Užívali jsme si a to bylo to nejhlavnější. Nějak nám ten den uběhl tak rychle že byla noc. „Takhle chceš jít domů?“ Smál jsem se. „No jasně.“ A hodila jsi po mně bahno. Rozloučili jsme se, a každý jsme se zase vydali svou cestou domů. Po cestě jsem potkal Roba. „Co se ti stalo? Si v pohodě?“ vyptával se mě, na mě bylo poznat že byl jakby v šoku… „Jo jsem v pohodě, jenom jsme trochu blbli.“ Smál jsem se. Zíral na mně jak na magora který by si to právě štrádoval z blázince. Já jsem byl magor díky lásky. Když po tom ukrutném boji doma v koupelně který mi trval tak 2 hodiny se mi podařilo dostat to bahno ze mě, sem padl na postel a hledal jsem mobil abych ti mohl napsat. Taky jsem jenom kvůli němu převrátil skoro celý byt. Zbytečně. Všiml jsem si že ho mám na stole u PC. Psali jsme si do 4 rána. Potom jsi šla spát. Já jsem ještě nemohl usnout stále jsem myslel na tebe. Usnul jsem určitě až v 6, dřív to být rozhodně nemohlo. V 8 už před dveřmi stepoval netrpělivý Mike. Zvonil už tak 2minuty v kuse. Otevřel jsem, a hned na mě vpustil: „No to trvalo chlape! Co si proboha celou noc dělal? Vypadáš jako bys byl někde na celodenní pařbě. Ty si snad zapomněl že sem ti říkal že se pro tebe stavím, abychom probrali věci kvůli alba, textů a tak.“ „Jo zapomněl jsem, tak pojď dovnitř, za chvili budem moct jít.“ Vypadli jsme až v 9… Seděli jsme na lavičce naproti dětskému hřišti, a já jsem se pokoušel Mike vnímat taky se mi to dařilo dokud sem neuviděl tebe na tom hřišti s malou holčičkou. Všimla sis mě, zrovna jsi jí měla v náručí a zase si se na mně krásně usmála. Mike si toho samozřejmě všimnul: „Hele, co to je kočku že se takhle na sebe usmíváte? Není to náhodou ten důvod se kterého si tak mimo?“ „To je to tak až na mě poznat?“ usmíval jsem se. „Jo je, a nehorázně moc. Rob mi včera večer volal že tě viděl jít domů celého od bahna, že by v tom měla taky ta holka prsty?“ už se taky usmíval. Jenom jsem se usmál. Mike poznal co to znamená.. Měla jsi na sobě bíle tričko na ramínka a béžové 3 kalhoty, svoje hnědé louhé vlasy si měla rozpuštěné. Byla si plná optimismu, a taky ten s tebe vyzařoval. Zrovna si seděla v písku, byla si nakloněna k té holčičce a hrála sis s ní. Svoje vlasy sis přehodila na jednu stranu. Já tě sledoval, přimo sem s tebe nemohl zpustit oči. Asi si můj pohled ucítila, podívala si se na mně a zase si se tak krásně usmála. S Mikem jsme potom museli odejít ale neodpustil si komentář: „Heh, upřimně se ti nedivím proč si s té holky tak mimo.“ Večer jsem ti nenapsal ale zavolal. Povídali jsme si zase dlouho. Dala jsi mi adresu kde bydlíš. Domluvili jsme se na odpoledne, že spolu někde zajdem a tak. Zvonil jsem před tvojim bytem, začínal jsem si myslet že už si snad pryč ale potom jsem se dočkal. Otevřela si. Měla si na sobě tílko, a tepláky. Strašně ti to slušelo. „Co ty tady tak brzo? Vždyť je 8hodin.“ Zívla jsi. „Brzo? Vždyť je půl druhé.“ Smál jsem. „Cože? Tolik? Já Lucku uškrtím zase vypla hodiny. Pojď dovnitř, se trochu dám dohromady a hned můžem jít. Zrovna si se oblíkala v pokoji a já se tě zrovna ptal: „To byla tvoje holčička?“ „Cože?“ ozval se velký údiv z tvojeho pokoje. „Nene, to není moje. To je od Lucky dcera Lili. Proč?“ Stála si ve dveřích, česala sis své vlasy a zase si se na mně tak usmívala. Naštěstí sem seděl na gauči jinak bych snad spadl na zem.. „No jen tak že ti to s ní slušelo.“ Zase si odběhla někde do tvojeho pokoje. Potom jak si vyšla s pokoje mi spadla čelist až na zem. „Copak? To tak vypadám strašně?“ „Ty? Strašně? Nikdy. Právě že ti to moc sluší.“ Měla si na sobě džíny, krátký zelené tričko, vlasy ve dvou culíkách. Blbli jsme spolu celý ten den. Jak jsme byli v kině sem tě obejmul kolem ramen, ty sis položila hlavu na moje rameno. Všiml jsem si že venku ses začala trochu třepat zimou, sundal jsem si mikinu a dal ti jí. Obejmul jsem tě kolem ramen a šli jsme. Byli jsme před barákem kde si bydlela. Začala sis sundávat tu moji mikinu… „Nech si ji.“ „Vážně? Nebude ti chybět?“ „Nebude, když vím kdo jí má, a komu sluší víc než mně.“ „Děkuju.“ Dala si mi jemný polibek na rty. „Dík za krásný den a doufám že to nebyl poslední.“ „To doufám taky.“ Ani nevím jak už to začlo ale stáli jsme tam a líbali jsme. Líbá krásně, prolétlo mi hlavou. „Nechceš jít dál? Lucka a Lili dneska nejsou doma.“ Přijal jsem teda tu tvoji nabídku. Sotva se jenom zabouchly dveře, tak jsme se do sebe pustili takovou vervou že už si nepamatuju tu cestu do její postele. Tam jsme oba ze sebe stáhli oblečení. Stáhla sis mě na sebe. Vklousl jsem mezi tvoje stehna a jemně do tebe vnikl. Když jsme oba dosáhli vrcholu, svalil jsem se vedle tebe unaveně. Ležela si vedle mě, hlavu si měla podloženou rukou na mojem hrudníku. Nadzvedla si se, hlavu sis podepřela na loket a dívala si se na mně. „Víš co bych nikdy nečekala?“ „No?“ „Že s klukem se kterým se srazím v parku, tak teď tady budu ležet, a do kterého jsem se šíleně zamilovala. Jinak bych tě v tom v parku hezky od plic sprdla ale nějak sem neodolala.“ „No nevím kdo komu neodolal. Já se do tebe zbláznil hned jak jsem tě uviděl.“ Políbil jsem jí. A začlo nové kolo… Potom už jsme ale oba dva usli. Vzbudil jsem se jako první. Vstal jsem, oblíkl se a šel hledat kuchyň. Taky jsem ji našel. Vzbudila si se po chvíli jako já.. „Jééé tady to ale krásně voní. Mňam palačinky.“ Dala si mi pusu. „Půjdeš se mnou? Já musím jít za klukama, a taky ti je chci představit. Mike ses zalíbila hned tam v parku jak jsi tam byla s Lili.“ „Nooo.“ Rozmýšlela si se. „Dobře půjdu tam, ale jenom kvůli tobě. Ale chcu za to pusu.“ Smála si se. Dostala si co si chtěla, no bylo jich o trošku více. Najedli jsme se a vyrazili jsme spolu za klukama. S klukama si se v pohodě bavila. „No jo no Chester ten měl vždycky dobrej vkus.“ Smál se Joe. Chytl jsem tě kolem pasu a stáhl si tě na sebe. Po měsíci našeho vztahu jsem ti nabídl aby ses ke mně nastěhovala, s nadšením si tu nabídku přijala. Objala si mě. Byla si strašně Šťastná a díky tobě sem byl taky šťastný i já. Byli jsme spolu už přes rok. Já se tě chtěl zeptat jestli by sis mě nevzala. A ten den se stal mým nejhorším. Říkala si mi že přijdeš v 6 ale už bylo 8 a ty nikde.. V 10 mi zvonil mobil. „Halo?“ „Ahoj Chazzy, mohl bys přijet ke mně domů?“ ptala se mě uplakaná Lucka. „Stalo se něco?“ měl sem divné tušení… „Už tam jedu.“ Přijel jsem ta. Otevřela mi dveře a obejmula mě. Byli jsme v obýváku. „Co stalo?“ „Chris, Christina je mrtvá.“ Rozbrčela se. „C-c-c-cože?“ Zíral jsem a do očí se mi začalo hrnout miliony slz. „Ne,ne ne, to to nemůže být pravda.“ Brečel jsem jak želva. „Co se stalo?“ podařilo se mi ze sebe dostat. „Srazilo jí auto. Viděla jsem to. Umřela mi v náručí, přála si ať ti řeknu že tě moc miluje, a že bude na tebe z hora dávat pozor. A ještě bys měl vědět..“ Dal už mi to nedořekla protože plakala. Přál jsem si abych se probudil a zjistil že to byl jenom sen ale ne, já tady stále seděl na gauči, plakal. „Já si jí chtěl dneska zeptat jestli by si mě nevzala..“ „Chtěla ti to říct sama dneska, byla těhotná.“ Ještě víc se rozplakala. Chvíli sem na ni zíral, sedl sem si na zem a plakal. „Ne, proč já? Proč mě bůh připravil o ní? Proč? Co sem provedl? Ona tu měla být semnou.“ Mluvil jsem si to pro sebe. Kdo ví jak dlouho jsem tam brečel… Vím že pro mě tam přijel Mike. Sám měl ubrečené oči.... Seděl jsem v autě, Mike nic nemluvil. „Chris byla těhotná.“ Mike nic neřekl ale jeho obličej řekl vše… 

Dnes měla pohřeb. Stáli jsme, všichni tam plakali. Potom jsem jí zahlédl jak stála u květin. Zase se na mě usmála, zamávala mi, a zmizela. Navždy. Mike chtěl být ten den po pohřbu semnou ale řekl jsem mu že potřebuju být sám. Odešel. Věděl jsem co udělám… Seděl jsem v koupelně v ruce jsem měl naši společnou fotografii, oba dva jsme tu fotku milovali. Vstal jsem, vzal žiletku. Přejel jsem si s ní přes zápěstí. Seděl jsem na zemi opřený o zeď. Cítil jsem jak moje tělo slábne. Stále jsem se díval na tu naši fotku. Potom jsem tě zase uviděl. Ale ještě špatně. To byl náznak toho že umírám. Ale postupně sem viděl na tebe líp a líp. Přišla si ke mně, chytla si mně za ruku a políbila „Miluju tě.“ Řekla si. „Já tebe taky.“ Naposledy jsem se otočil na svoje tělo. Odešel jsem  s tebou. S Chris jsme se dívali na kluky na mém pohřbu. Plakali. Stískalo se mi trochu po nich, ale sám bych to tam dole nevydržel…  Stáli jsme tam a dívali se. Drželi jsme se spolu za ruce. Kluci nás uviděli. Jen se trochu usmáli, ale potom jak jsme zmizeli se zase rozplakali. Moje sebevražda byla to nejlepší rozhodnutí které jsem mohl udělat. Kluci to pochopili proč sem to udělal, věděli že sem tady nahoře s člověk kterého miluju…Nechal jsem jim vzkaz: Kluci budete mi chybět, vím jistě že se ještě uvidíme ale doufám že to bude za co nejdelší dobu. Máte tady toho ještě hodně před sebou. Nezlobte se na mě že sem se takhle rozhodl, ale tohle bylo to nejlepší co sem mohl udělat. Budeme vás společně tady shora pozorovat. Mám vás moc rád   Chester.

Mike po nás pojmenoval svoje dvě děti.

Teď sem zase konečně šťastný… Už navždy….. Nic už nás od sebe rozdělit nemůže…..

Žádné komentáře
 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!