Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Takových pár životů

6. kapitola

Mike se dozvídá, jaké tajemství před ním Amy celou dobu skrývala... 

No, s tím mojím schováváním a odstupem to nebude tak lehké, teď už mě nenechají jen tak zase zmizet. Každý den mi někdo z nich volá. Skoro každý den chodím s Joem na kafe, nebo s Bredem na sendviče. A když ani jedno, tak mě Rob vezme někde na procházku anebo do herny a když už ani to ne, tak mě Mike bere na nějaké výstavy, ukázal mi i svou galerii. Vážně se mu daří, bere i svou ženu, je strašně milá, pomalu se s nás stávají přátelé. Je to fajn, i když mi přijde jako by mě hlídali, ale nevadí. Kluci už se docela dobře znají s ostatníma, jen před Mikem je docela kryju, zatím to vychází.

 

Ale nejde to tak pořád a přece jenom jsme se potkali. Byla jsem zrovna s Charliem a Mickeym (juniorem) na veletrhu umění, to mě mohlo napadnout, že tady budou. Ale ne, já blbá si tam jdu s plnou parádou. Kluci nadšeně pobíhali kolem, takže byla i šance, že si Mike nevšimne, že jsem tady s někým. Ale…

„Amy!“ vyjekne Anna a už mě objímá.

„Kde máš chlapa?“

„Pobíhá tady jako pako a je šťastný jak pětileté dítě.“ Obrátí oči v sloup a mě je jasné jak ji to tady baví.

„Jo, úplně živě to vidím.“ Kluci jsou tolik stejní.

„A co ty tady…?“

„Mami, na, koupili jsme ti hot dog.“ Anna se jen nevěřícně kouká, když se přiřítí ty moje tornáda.

„Kluci, tohle je má kamarádka Anna a tohle jsou moje dvojčata Charlie a Mickey.“ Tak toho druhého jsem se snažila vyslovit jak cizinec.

„Páni, že si se nesvěřila, že máš děti. My bychom taky strašně chtěli, ale bohužel…“ sklopí zrak, ale za chvíli se už zářivě usmívá.

„Kolik vám je?“

„Patnáct“ Řeknou sborově. Ještě, že neví, před jakou dobou jsem zdrhla.

„No, vypadáte starší, kde chodíte na školu.“ Začíná se o ně zajímat jako by byli její vlastní. Je vážně moc hodná.

Mike se pořád držel dál. Jelikož jako slavná osobnost měl, co dělat s novináři. Ale stejně se mi nepodařilo utéct dřív, než se k nám vrátil. Ann byla ráda, nemusela aspoň být sama, často si stěžovala, že je pořád sama, když její manžel má tak náročnou práci a v kombinaci s jeho workoholismem… no jéje…

 

A tak aniž by to věděli, se kluci seznámili se svým tátou a Mike viděl poprvé své děti. Byl to divný pocit. Naštěstí je nic nenapadlo. Byl z nich nadšený a oni z něho. Slíbil jim, že je s Joem vezme na nějakou výstavu, na kterou se nedostane jen tak někdo. Byli nadšení. Jo kdybyste věděli …

 

„Hele, ti tvoji hoši jsou skvělí.“ Rozplývá se Mike po výstavě, aspoň jako poděkování jsem ho pozvala na kafe. K nám. Kluci jsou ve škole.

„Chodí tady na střední.“

„Jo, říkali mi to, hele kolik jim je?“ to nevěstí nic dobrého.

„Patnáct.“ A koukám všude jinde jen ne na něj.

„Páni, dívej, jakou jsme ušli cestu. Ty jseš máma, všichni máme rodinu, práci a všechno. Před šestnácti lety, co jsme byli? Děcka.“ Zasměje se. Tady snad nikdo neumí počítat.

„No to máš pravdu.“

„Počkat…“

„Mikeu, to …“

„Kolik že jim to je?“

„Patnáct a pár měsíců.“ Pípnu

„a ty si zhruba před šestnácti lety odjela.“

„Ano.“

„Kde maj tátu?“ že už by mu něco docházelo? „Kde je sakra?“

„Mikeu počkej, to je něco …“

„Ty sis tam někoho našla, a proto si tam zůstala, že jo?“ spíš to vyslovuje jen jako přání.

„Já už tam odjížděla těhotná.“ A je to všechno venku.

„Tohle není pravda.“ Posadí se zpátky na židli a složí hlavu do dlaní.

Asi dvacet minut jsme tam jen seděli a mlčeli. Mikeovi se skoro kouřilo z hlavy, jak nad vším přemýšlel.

„Proč si mi to neřekla?!“

„Protože by si teď nebyl, tam kde jsi!“

„Děláš si srandu?“ a tím začala asi nejhorší hádka, co jsem kdy zažila. Já se mu snažila vysvětlit, že jsem to myslela dobře a on to pořád nemohl pochopit.

 

„Jak to řeknu Anně? Zhroutí se!“ vyjekne po dlouhé době konečně něco jiného.

„Tak ji to neříkej!“

„Jseš normální? Jak ji tohle nemůžu říct? Je to moje žena!“

„Já nevím, skousne to?

„Ty jsi šílenec, zhroutí se!“

„Tak strašné to nebude, hm?“

„Kdybys jen věděla…“

„Co je?“

„Nemůže mít děti!“ zaječí „byla před pár lety nemocná a něco se stalo. Nemůže mít děti a nedokáže se přes to dostat. Trápí se a dokonce mě chtěla opustit, protože mi nemůže dát dítě. Je to její největší sen a můj to byl taky, což ona ví. Dlouho jsem se ji snažil uklidnit a žít dál, ale ona si to pořád nese…“

„To je mi líto…“

„Líto? Jak ji mám říct, že mám dva syny? Chápeš, co si tím způsobila.“

„Pochop už, že bys nebyl tam, kde jsi teď. Všechno by bylo jinak.“

„To je blbost…“ a s tímhle odejde. Tohle se nemělo stát. Bože, nechci ani pomyslet jak to dopadne.

 

Kluci naštěstí nic netuší ani nikdo jiný. S Mikem se míjíme, myslím si, že to není jen s mé iniciativy, takže se i daří. Jinak je vše beze změny, sice jsem pořád napružená a nervózní a kluci si toho všímali. Ale naštěstí nebyli tak všeteční jako vždy. Anně jsem se taky snažila všemožně vyhýbat a přišlo mi, že mě o to víc shání. 

Žádné komentáře
 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!