Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Malý Oliver Bourdon

7. kapitola

Jsem zvědavý, jestli táta přivede jinou paní na hlídání. Autorka zařadila webmasterku Lp-s do svého příběhu a malý Oliver jí dal pořádně zabrat! Akční díl plný zábavy tě rozhodně dostane! 

Slečna na hlídání

 

Dnes slavím své třetí narozeniny, ale bohužel bez mámy. Táta mi kdysi řekl, že odešla a že už se nikdy nevrátí, ale já stále doufám, že se nakonec vrátí domů a obejme mě. Odešla tu noc, co jsem spal poprvé u strejdy Chestera. Slíbila mi přece, že se vrátí, tak se musí vrátit.

   Znovu se sešlo hodně lidí a já byl středem pozornosti, to mám rád. Řekl jsem tátovi, že nechci cukrovou Lálu a on se rozesmál. „To jsi mi chtěl říct asi hodně dlouho co?“ smál se. Taky jsem mu řekl, že už nechci umělý prso, co mi cpala máma, ale to už táta nepochopil, a já si myslel, že je chytrý. Naštěstí jsem nedostal cukrovou Lálu, ale závodní auto. Vážně se mi ten dort líbil a byl moc dobrý.

   Oslava se povedla, hrál jsem si se vším, co jsem dostal, ale nejvíc se mi líbil míč, který jsem dostal od strejdy Brada. „Až budeš větší, tak si spolu zakopeme,“ řekl a kopnul mi míč. Já jsem na ty kulaté věci, které se kutálejí a odrážejí.

 

Když už všichni odešli, vzal si mě táta k sobě a povídá mi: „Olivere, nemůžu tě s sebou pořád tahat do práce. Na školku máš ještě čas, tam půjdeš až za rok. Olivere, potřebuju pomoc, víš? Proto jsem se domluvil s jednou slečnou, že tu bude s tebou, když půjdu pryč a až se vrátím domů, tak i ta slečna půjde domů. Chápeš?“

„Já nechci,“ řekl jsem mu na to. Vážně nechci nějakou paní, co mě bude hlídat. „Já to zvládnu sám!“

„No, tak to těžko. Jsi moc malý, abys byl doma sám. Zase vlezeš do pračky a nedostaneš se ven.“

„Tam už nikdy nevlezu, slibuju. Táto, já nechci tu paní!“

Táta o tom nechtěl už nic slyšet. Řekl mi, že mám smůlu a že ta paní přijde už dneska. No, myslím, že tu dlouho nevydrží. Ha ha!

 

„Dobrý den! Díky, že jste přišla už dneska. Vážně dneska potřebuju, aby ho tu někdo pohlídal. Přijdu pozdě v noci,“ slyšel jsem tátu, jak mluví na tu paní.

„Neměla jsem nic v plánu. Dostanu nějaký rozpis nebo instrukce?“

„Jo jasně, pojďte dál. Představím vám Olivera.“

Tak jo, musím jí odsud vystrnadit, to přece dokážu. Táta přivedl tu paní do obývacího pokoje.

„Tohle je Oliver. Doufám, že se bude chovat slušně, je to trochu zlobidlo.“ řekl táta. Ta paní si ke mně dřepla a řekla: „Ahoj, Olivere. Já jsem Chensie Dewill. Budu tu s tebou, než se táta vrátí domů.“ No, nevypadá zle, zdá se mi být i milá, ale já prostě nechci nikoho na hlídání. Olivere, vydej ze sebe všechno! Rozeřval jsem se na plné plíce. „A jé, asi se mu nelíbím,“ řekla ta paní a zvedla mě ze země. Snažila se mě uklidnit, ale já se nenechal. „Tak tady to je všechno sepsané. Večeři mu stačí ohřát na sporáku, umí už jíst sám, ale je potom jako prase, takže mu dejte ten igelitovej bryndák. No, chcete se na něco zeptat?“ Táta podal té paní sešit.

„Tak jestli je všechno v tom sešitě, tak asi ani ne.“

„Fajn. Snězte si, co chcete, pijte, co chcete. Co najdete k jídlu, je vaše. Já už musím jít.“

„Dobře. Tak si tedy nashledanou.“

   Táta mi dal ještě pusu na tvář a potom odešel pryč. Chensie mě položila zase na zem a vzala si ten sešit o táty, sedla si na pohovku a dala se do čtení. Lezl jsem po ní a snažil jsem se jí to vzít z rukou. „Olivere, přestaň. Dočtu si to a budu se ti věnovat,“ řekla. „Já chci hned!“ rozkřičel jsem se. Ukážu se jako nesnesitelné dítě. „Počkej chvíli!“ Znovu se pustila do čtení, ale já jí sešit vytrhl z rukou a utekl s ním do koupelny, kde jsem ho hodil do záchodu a spláchnul. Chensie za mnou přiběhla, ale už bylo pozdě. Sešit se nespláchl, ale aspoň byl hodně mokrý a stránky nešly otáčet. Chensie sešit rozložila na topení a potom si šla se mnou hrát, ale já už si hrát nechtěl. Naprosto jsem ji ignoroval a začal jsem lézt na konferenční stolek. Chensie mě sundala dolů a tak jsem spustil řev a křik. V duchu jsem se bavil, jak se mě snažila uklidnit a všelijak mě zabavit, abych přestal řvát. Nakonec šla do kuchyně a po chvilce hledání našla sušenky. Podrazačka! To je jasné, že jsem sklapnul a sápal jsem se po sušence. „Dám ti to, když potom budeš hodnej a budeme si spolu hrát, jo?“ V tu chvíli jsem jí to slíbil a popadnul sušenku, kterou mi nabízela. Čokoládová! Ha ha, dala mi sušenku s čokoládovou polevou, no tak to počkej.

   Sušenku jsem si po sobě rozpatlal a rozpatlal jsem ji i všude na podlaze a po zdech. Zbytek jsem snědl. „To snad ne! To si děláš srandu že?“ řekla Chensie, když na to přišla. S povzdechem mě vzala do koupelny, kde mě svlékla a dala do vany. „Nekoukej!“ křičel jsem a točil se k ní zády. „Ty se stydíš?“ ptala se. Nechci, aby mi koukala na pindíka! Ten je jenom můj a může na něj koukat jenom táta a máma, možná ještě strejda Chester, kterej mě už taky koupal.

   Když už jsem byl zase čistý, rozeběhl jsem se k místu, kde jsem rozpatlal čokoládu a začal jsem se v tom hrabat a zase jsem si to napatlal na obličej. „Olivere!“ okřikla mě a zvedla mě ze země. Sundala mi oblečení, které jsem zase umazal a utřela mi s tím obličej a ruce. Potom mě dala do ohrádky a šla uklidit tu čokoládu. Já jsem se zatím v ohrádce vztekal a snažil jsem se vylézt ven. Stěna ohrádky se odpojila od zbytku a já se svalil na zem a praštil jsem se do hlavy. Rozeřval jsem se bolestí. Chensie ke mně přiběhla a zkontrolovala mi hlavu, a když nenašla krev, tak se mě snažila utišit.

   Pustila mi pohádku a šla ohřát večeři z ledničky. Jak už jsem tušil, budou brambory s mrkví, hráškem a brokolicí, fuj! To teda jíst nebudu! Začal jsem mlátit ovladačem do televize na protest. Chensie přiběhla a vzala mi ovladač a potom mě zvedla a chtěla mě posadit do židličky, misku si zatím položila na stolek.  Když mě posadila do jídelní židličky, dala mi misku a lžíci. Praštil jsem lžící vší silou do misky a ta se převrhla a vystřelila hrášek, mrkev i tu hnusnou brokolici přímo na Chensie. Oliver skóruje! „Tak to teda ne!“ řekla Chensie rázně a vzala mi lžíci. Začala mě krmit, ale já jsem odmítal otevřít pusu. Přímo mi to vnutila! Dokonce jsem snědl i tu hnusnou brokolici. Zvednul se mi z toho žaludek a všechno jsem to vyzvracel. „Ach jo. Kolikrát tě dneska ještě budu převlíkat?“ řekla si sama pro sebe a dala mi napít. Potom mě šla rovnou vykoupat. „Co je to za smrad?“ řekla, když mě v koupelně oblékala. „To smrdí jako… kouř?“ Oblékla mě a šla zkontrolovat dům. „Do prdele!“ uslyšel jsem z kuchyně. Přiběhl jsem za ní a uviděl oheň. „Do prdele, do prdele!“ křičela a snažila se to uhasit. (Chensie nechala zapnutý plynový sporák, když běžela k Oliverovi, aby mu vzala ovladač. Vedle byla utěrka a ta se vznítila a zapálila kuchyňskou linku.)

Hořela kuchyňská linka a utěrky. Chensie vypnula sporák, sundala si mikinu a začala do toho ohně plácat. „Olivere, jdi pryč!“ Já nešel, díval jsem se na to, jak to hasí. Chtěl jsem jí pomoct a tak jsem se k ní rozeběhl, že taky budu plácat, ale ona mě odstrčila, až jsem se posadil na zem. „Běž se dívat na televizi!“

 

Když to uhasila, otevřela okna, aby ten smrad vyvětrala. No, myslím, že jsem se ani nemusel moc snažit, ona to udělala za mě. Za tohle ji táta určitě vykopne.

   Složila se na pohovku a tupě zírala před sebe. „To je fakt skvělý,“ řekla po chvilce sklesle a podívala se na mě.

„Ty máš určitě radost, ty jedno zlobidlo. Za tohle mě tvůj táta vyrazí!“

„Jsi blbá!“ řekl jsem jí na to a smál jsem se.

„Cože jsem?“

„Blbá!“

„Hm, asi jo no. Jsem blbá, když nevypnu sporák.“

„Do prdele!“ řekl jsem.

„Ne, tohle nesmíš říkat! To se neříká, víš? To občas říkají dospělí, ale ty to říkat nesmíš.“

„A proč?“

„Protože to není hezké.“

„A proč?“

„Je to sprosté.“

„A proč?“

„No protože… když to budeš říkat, upadne ti jazyk.“

„A proč?“

„Přestaň se pořád ptát!“

 

V noci, když jsem už spal, jsem slyšel, jak se táta vrátil domů. Byl jsem moc ospalý na to, abych se s ním přivítal. Slyšel jsem tlumený hovor a potom větu, kterou jsem chtěl slyšet: „Vaše služby už nebudu potřebovat.“  Takže jsem se jí zbavil!

 

Jsem zvědavý, jestli táta přivede jinou paní na hlídání.

 

Žádné komentáře
 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!