Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Hmyz

3. Strom

Tma se rozlévá po base. Voda kapající z kohoutku je jediný zvuk ,co se tu rozléhá. Odráží se od studených mříží a zabodává se mi do uší. Kap. Kap. Kap. Kape do rytmu temné noci. Nemůžu spát. Nedokážu ležet na tvrdé pelesti a nemyslet na hmyz a Jake.
Tma se rozlévá po base. Voda kapající z kohoutku je jediný zvuk ,co se tu rozléhá. Odráží se od studených mříží a zabodává se mi do uší. Kap. Kap. Kap. Kape do rytmu temné noci. Nemůžu spát. Nedokážu ležet na tvrdé pelesti a nemyslet na hmyz a Jake. Jsou to už dva týdny ,co tu hniju. Proč mi nepomohou? Myšlenky mi kolujou v hlavě. Oběhnou celu a vrací se zpět. Nevyřešeny. Oknem sem prosvítá měsíční záření. Osvětluje mou unavenou tvář a ukazuje mi mou svobodu. Může dovnitř i ven. Může kam chce. Zavřu oči a sním. Něco mě zastíní. Stín mě jen tak pozoruje a pak tiše promluví. ,,To jsem já. Robh. Jdeme si pro tebe." kolikrát se mi o tom zdálo! Otevřu oči. Tohle není sen! ,,Robhe?" ,,Ano! Ničeho se neboj. Už to bude." Řekne a zmizí. Zas vidím měsíc a jeho neutuchající radost z mého uvěznění. Tápavě se zadívám na okno. Vážně se mi to nezdálo? Do obličeje mi vybuchla zeď. Prach a kouř jakoby přehlušil ohromnou ránu. Nevidím ,jen cítím ,jak mi někdo pomáhá a táhne mě ven. Směju se měsíci a jeho paprskům. Jsem volná!

Houpu se na své pavučině a usmívám se. Jake poskakuje kolem a hraje s Bradoxem nějakou stupidní hru. ,,Jak je ti?" přilétl ke mně Chescer a zabzučel mi do ucha. ,,Supr." usměju se a znovu zhoupnu. ,,Ale ty vypadáš nějak smutně." všimnu si. Podepřu se na loktech a podívám se mu do obličeje. ,,Co se děje ,Chescere?" Zavrtí hlavou. ,,Nic. Vážně nic." ,,Nekecej a povídej. Nezapomeň ,že jsem tě vykrmila od mušky ,tak povídej!" Rozhlédne se ,jakoby nechtěl ,aby nás někdo slyšel. ,,Já jsem zamilovaný!" vzlykne a tápavě se na mě podívá. ,,No ,tak to je hezký.." promnu si nos ,,A do koho?" ,,Tady!" rozevře časopis a vbodne svůj prst do jedné ženy. Vytrhnu mu to z ruky a sama si to prohlížím. V duchu přemýšlím odkud ji znám. Pak si přečtu titulek -,,Samantha Bennington." Ohromeně se na něj podívám. ,,To nemyslíš vážně?" Stydlivě skloní hlavu. ,,Já s ní chci mít dítě.." řekne tiše. Seknu sebou zpět na pavučinu. Ruce si zaklíním ve vlasech a chvíli jen tak relaxačně koukám do stropu. ,,Pomůžeš mi?" dloubne do mě Chescer. Odevzdaně se znovu posadím. ,,Když ti pomůžu. Necháte mě pak žít svůj vlastní život někde ve městě?" řeknu tvrdě. Rozhlédne se po našem bydlišti -dutině stromu. ,,Tobě se tady nelíbí?" zeptá se naivně. ,,Tak necháte nebo nenecháte?" otázám se. Pevně semkne rty. ,,Necháme." To rozhodne.

Jake mi šlápne na nohu a já se div nerozmáznu na zemi. ,,Můžeš toho nechat!" šeptnu a hrabu se přes zeď. Hmyz je schovaný v koruně stromu u zahrady Benningtonů. Samantha by měla být doma sama ,tak to půjde snadno. ,,Půjde to?" šeptne Jake ,když seskočí na zem. ,,Jednu hysterickou ženskou ještě zvládnu." Ušklíbnu se a tiše cupitám k domu. Za námi se ozve šustění. Hned se otočíme a já mám sto chutí hmyzákům vynadat! Přece jsem jim říkala ,že za námi nemají lézt. ,,Mikeno ,zalezte!" sykne Jake do vysílačky ,ze které se po chvíli ozve. ,,My jsme pořád na stromě." Nechápavě se po sobě s Jake podíváme. Tak co to teda je? Jdeme blíž. Ze tmy se vyhoupne australský stephard -výhružně vrčící - vždy připraven zakousnout se nám do pozadí. ,,Tys neřekla ,že mají čokla!" vzlykne Jake ,když se nám za zády objeví další pes. ,,Já to nevěděla!" pípnu rozčileně a pomalu se vzdaluju. ,,Hodnej pejsek. Hodnej…" blížíme se k domu ,když v tom se ratlíci rozběhnou. Po tesácích jim stékají sliny. ,,Ty svině!" sykne Jake a nahání hmyz po vysílačce. ,,Sakra ,tak nám pomozte! Honem!" utíkáme po zahradě do kolečka a čekáme ,až nás zachrání. ,,Do prdele ,kde jsou?" zakopnu o klacek a rozmáznu se na zemi. Stephard se mi zahrzne do nohavice a trhá. Navíc k nám přilétá motýl. Pomix mě vzal za ruce a i se psem mě táhne do vzduchu. ,,No tak ,pusť se ,čokle!" máchám nohama ve vzduchu a čekám až pes dopadne na zem a rozbije si držku. Konečně! ,,Kam?" zeptá se tiše Pomix. Kývnu ke střeše a za minutku už tam stojím spolu s kámoškou.

,,Co chceš dělat?" podívá se na mě naivně Pomix. Zadívám se kolem a můj pohled padne na komín. ,,Komínem? Chceš tam vlézt komínem!?" hořekuje Jake a stahuje si ze zad bágl. ,,Chceš se do domu dostat jako Santa Claus?" zahučí a machruje s provazem. ,,Kdo to je Santa Claus?" zamrká na mě Pomix. ,,Vypadni zpátky na strom!" rozzlobím se a ovážu si kolem pasu provaz. ,,Budeš mě spouštět pomalu a opatrně?" podívám se na Jake a polknu. ,,Si piš." Hodí si do úst žvýkačku a zapne si diskmena. Stoupnu si ke komínu a za chvíli už se jím nechávám spouštět dolů. Teda ,že by Jake byla opatrná se říct nedá. Hazí to tu se mnou tak ,že Benningtonům komín vymetu dokonale ,už ani nemusí shánět kominíka. ,,Tak jak to jde?" zahučí do vysílačky Chescer. Celej nedočkavej a žhavej až svý Samanthě bude moci udělat malýho hmyzfakana. ,,Pomalu a blbě. Nějaké další otázky?" odvětím a vysílačku si znovu připnu k pasu.

Jake už je taky dole ,ale na rozdíl ode mne ,ona šla zadními dveřmi ,které ,jak jsme později zjistili ,byly otevřené! ,,Ty seš ,ale máčo." řehní se po tichu. Při pohledu do zrcadla vysícího u vchodu dostanu šok ,vypadám jako černoch! Jake jde napřed ,schová se za rohem a vyčkává. ,,Je v obýváku ,něco se tam hejblo." Kývne ke mně. ,,Ne ,je v kuchyni ,teď tam někdo pochoduje." Vyvedu ji z omylu. ,,Ne ,je v obýváku." Pře se se mnou šeptem. ,,Ne ,je v kuchyni!" ,,Sakra ,tak si běž kam chceš!" rozzlobí se a plazí se k obýváku. Pokrčím rameny a vytáhnu z kapsy kladívko na omráčení ,což je taky jediná zbraň ,kterou mám. ,,Co máš za zbraň?" zasípe do vysílačky Jake. ,,Kladívko ,proč?" ,,Protože já mám motyčku.." ozve se. ,,Kdo to zatraceně balil?!" ,,Josek. Končím." odvětím a pro jistotu vysílačku vypnu. Samantha je v kuchyni ,vidím její stín. Něco si kuchtí ,voní to báječně ,jako stejky. Nakonec si to voňavý něco hodí na talíř a jde delší chodbou dál. Plazím se tiše ,hlavně nenápadně za ní. Zašla do knihovny. Procpu se kolem dveří a jdu za ní. Ona se najednou rychle otočí ,spatří mě metr před sebou a vyjekne. Ječím s ní ,protože to není ona ,ale je to Chester -její manžel. ,,Co tu.." začne ,ale já letím ke dveřím. Rychle je za sebou zacvaknu a hodlám jít dál. Jenže jsem si do dveří zavřela i svou bundu. Honem si ji svléknu ,sakra ,takhle byla má oblíbená. ,,S-o-s ,volám s-o-s ,do prdele pomozte mi!" zařvu do vysílačky. Zatraceně ,proč ten krám nefunguje? Já ho zapomněla zapnout ,no jo ,je vypnutej. Jakmile ten krám zprovozním ,hned se z něho ozve Bradox: ,,Jake má Samanthu. Stop. Letíme domu. Stop. Kde jsi ty? Stop." ,,Už budu před domem ,fofrem mě vyzvedněte!" ,,Neřekla jsi stop!" zlobí se. ,,Bradoxi ,dělej nebo ti nakopu bzučák! Stop!" otevřu dveře a vyběhnu ven ,kde mě do náruče uchopí Robh a ihned se na bílých vláknech vytáhne znovu na pavučinu ,kterou mouchy odnáší ke stromu -domu. ,,Tak co? Pomohla ti ta motyčka?" zeptám se udýchaně Jakeny. Přikývne a ukáže mi trs rododendronu. ,,Tohle jsem si vykopala. Řekla jsem si ,že to v dutině trochu zkrášlím." usměje se.

,,Ať už zavře hubu!" vykřikne z kuchyně ve stromě Jake. Myslí samozřejmě Samanthu ,která ryčí od rána do večera. Je zavěšená v Chescerově pokoji ,celou si ji krásně obalil do pavučiny a teď kolem ní lítá a občas jí vlepí polibek ,nebo možná dělá i jiný věci ,ale to já nezkoumám. Houpu se na pavučině ,ruce spojené za hlavou a relaxuji. ,,Tak jdeme?" houkne na mě z předsíně Mikeno. Přikývnu ,zvednu ze země své tašky s ukradenými korunovačními klenoty ,tedy už jen s jednou polovinou -musela jsem se přece rozdělit s Jake ,která tady zůstává. ,,Zloděj se vrací na místo činu ,jo?" usměje se Jake a přikvačí ke mně. ,,Dávej na sebe bacha a až budeš chtít zase udělat nějakou pořádnou vloupačku ,tak mi dej vědět!" obejme mě. ,,To se neboj. Pošlu ti vzkaz po komárovi." mrknu na ni. ,,Ani by mě nepřekvapilo ,kdybys nějakýho znala!" usměje se a vyprovodí mě.
Bennigton
,,Nikdo se ani nehněte!" řvu v bance a mávám všem přítomným pistolí u kebule ,aby pochopili ,že to myslím smrtelně vážně. Poslouchají mě na slovo. Nějaký ženský tečou slzy z očí a do tašky mi cpe peníze. ,,Fofrem a žádný podrazy!" křiknu na ni a pobaveně sleduju ,jak se jí rozklepou ruce. Miluju tohle vzrušení a strach lidí ,na který mířím svou zbraní. Jsem něco jako celebrita ,která vystoupí na podium a ukáže svý trapný číslo. Jsem něco jako včela ,která pilně spřádá plány ,jak si podmanit lidi. Jsem tady a teď a to tyhle lidi děsí snad nejvíc. Jak se ksakru někdo ,o kom slyšeli jen ve zprávách ,najednou připlete do jejich života a míří jim kvérem na držku? Tyhle prostý otázky jim lítají v hlavě a já nejen ,že jim na ně nedám odpověď ,ale ještě jim dám naději ,že z toho nevyváznou živí.

Vyletím z banky jako kulovej blesk a sednu do kradenýho auta ,bílé barvy. Potřebuju se ztratit ,znevýraznit a tohle mi pomůže. Hned o pět bloků dál se vozidla zbavím a letím na tramvaj ,kterou se nechám dopravit na druhou stranu města. Za tu dobu si v klidu přečtu noviny ,v nichž mě znervozňuje pouze jediná zpráva a to ta ,že Chester Bennington truchlí pro svou ztracenou ženu. Má blbý ,no. Na konečný vystoupím a jdu si domů ,do svého pěkného bytu v jedenáctém patře Leventínského mrakodrapu. Nějak se mi ve výškách zalíbilo. Zabočím do ulice a Chester mě chytne pod krkem. Co ten tady dělá?! ,,Chci zpět svou ženu! Vím ,že víš kde je!" zavrčí a stiskne mi krk ,že skoro nemůžu dýchat. ,,Nevím o čem mluvíš." Dostanu ze sebe těžce a přidávám ,že mě má nechat být. ,,Vyřešíme to tady nebo chceš soukromí ,zlodějko?!" podívá se na mě úsečným pohledem. ,,Jdeme ke mně." Polknu a vedu ho do svého bytu.

Posadím se na pohovku ,nohy hodím na stůl a naleji nám oběma sklenku sektu. ,,Tak co máš na srdci?" zeptám se a jsem zas ve svým živlu. ,,Chci vědět ,co jsi udělala s mou ženou?!" řekne. Vezme sklenku ze stolu a její obsah mi hodí do obličeje. Alkohol mě lechtá na tváři. Musím se šklebit a obličej si osušit. ,,Má ji Chescer." Oznámím mu ,teď už nakvašeně. Ta láhev byla prvotřídní a dost drahá a on mi dvě deci z ní hodí do ksichtu! ,,Připadám ti jako debil?" zeptá se útočně. Pochopím ,že nejde o otázku ,nýbrž o výhružku a zpomalím. Čekala jsem přeci ,že se objeví. Ale teď zrovna přijít nemusel. Mám hodinu po svý dokonalý vloupačce ,co mi vynese balík a nemám náladu mu sdělovat hovadiny týkající se jeho ženy. ,,Těžko říct ,jestli je ještě vůbec na živu." ušklíbnu se a on mě vezme lahví po hlavě.

Když se probudím ,zjistím ,že jsem u něj doma. Sedí v křesle a usmívá se. ,,Už jsem myslel ,že se neprobudíš." prohodil jakoby a nalil si skleničku alkoholu. ,,Co tu dělám?" zeptám se rozespale a sahám si na hlavu ,kde se mi rýsuje boule velikosti Month Blank. ,,Seš můj nástroj ,díky tobě získám zpět svou ženu." ,,Proč si myslíš ,že s tím mám něco společného? Já jen vykrádám banky ,nekradu někomu ženskou!" podotknu jízlivě a posadím se. ,,Viděl jsem tě tu noc ,kdy Sam unesli. Nevzpomínáš si?" obrátil se na mě a dopil ,co měl nalito. Teď mi bliklo ,chtěla jsem ho přece vzít tím kladívkem po hlavě ,nyní lituji ,že jsem to neudělala. ,,Slečince se rozsvítilo?" ušklíbl se. Prošel kolem a poklepal mi na hlavu. Dala jsem si nohy na stůl a ze stolu sebrala jeho krabičku s cigaretami. Jednu jsem si vytáhla a zapálila -potřebuju se uklidnit. ,,Trochu drzá ,ne?" vešel do obýváku s novou láhví prvotřídního chlastu. Vytrhl mi cigaretu z úst a hodil do popelníku. Mrzutě jsem se na něj podívala. ,,Řeknu ti to na rovinu." spustil a zapálil si. ,,Pokud Samantha nebude doma do pátku ,tak tě nahlásím na policii ,jako bankovního lupiče." Natáhl si nohy na stůl a mě z něho vystrnadil. ,,Ale já fakt nevím ,kde máš starou." Podotknu. ,,Myslím ,že bude nejlepší ,když už půjdu." Pomalu se zvedám. ,,Nikam!" vykřikl a postavil se rovněž.

,,Tohle bude stoprocentně fungovat." Mnul si ruce a stínil si proti sluníčku. ,,A když ne ,tak se tě alespoň zbavím." Uchechtl se. Na tváři se mi objevil komický úsměv ,útrpně jsem se podívala pod sebe. Stála jsem na židli ,ruce svázané za zády a na krku oprátku -je více než zřejmé ,že se mě snaží oběsit. Připomnělo mi to píseň ,kterou hráli minulý týden v rádiu a moderátorka ji uvedla s více než směšným odporem. Pověste ho vejš ať se houpá ,pověšte ho vejš ,ať má zlost. Pověšte ať se houpá ,že tu byl nezvanej host. Pověště ho ,že byl jinej ,že tu s námi dejchal stejnej vzduch. Pověšte ho ,že byl línej a tak trochu dobrodruh. Už ten její odpor chápu ,tohle se mi taky nelíbí. ,,Máš nějaké poslední přání?" strčí do mě. ,,Jo ,nechceš sehnat jinou ženu? Po světě jich běhá ,najdu ti jich třeba dvacet." ,,Chci jen Sam." poznamenal suše a skousl si rty. ,,Tak začneme." Zatáhl za provaz a ujistil se ,že pořádně drží. Pak se sklonil a povytáhl pode mnou židli. On to fakt udělá! ,,Mouchy!" vyjeknu a dívám se ,jak se pode mnou sklání. O pár sekund později se houpu ve vzduchu. Provaz se mi zařezává do krku ,nešikovně máchám nohama a mžourám do nebe ,kde by se každou chvíli měli objevit moji hmyzí přátelé. Ještě pár vteřin se nic neděje ,Chester se dívá do nebe a pochybovačně se do mě vrývá pohledem. Konečně se vrhne k provazu a uvolní ho. Svalím se k zemi jako uschlá hruška a chcípám. On si ke mně přiklekne a uchopí mou hlavu do dlaní. ,,Promiň ,to jsem nechtěl ,já myslel ,že ti pomůžou." ,,Já taky čekala ,že mě z toho dostanou." Heknu a za jeho pomoci se zvedám ze země.

,,Tak pojď." Dloubne do mě prstem a chytí za rukáv. Pomalu s ním vyjdu ven ,rychle sejdeme do ulice ,pořád mě drží za rukáv. Nejspíš má strach ,abych mu nezdrhla. ,,Co si od týhle procházky slibuješ?" hodím po něm pohledem. Je nervozní ,zatímco mě levačkou táhne za sebou ,tak pravou ruku si drží u úst a okusuje si nehty. ,,Celou dobu hledám svojí ženu ,tak co asi můžu hledat tentokrát?" řekne ,ale ruku od úst pryč nedá. ,,Já každou neděli večer nejraději trávím venku a hledám něčí starou." Prohodím. Letmo na mě upře pohled. ,,Měli ste nás nechat bejt. Žili jsme si skvěle!" ,,Můžeš žít dál i bez ní ,ne?" ,,To můžu ,ale nebudu šťastnej!" křikne mi do ucha. Už je naštvaný ,bavím se tím a pozoruju okolí. Nějak přece musím zdrhnout ,ne? ,,Potřebuju si zajít na záchod." zadívám se na něj a čekám na reakci. Rozhlédne se kolem ,jakoby kontroloval situaci. ,,No .. tak si vlez …třeba támhle do křoví." ukáže. Pokrčím rameny a jdu tam ,zatímco on si stoupne vedle křovin ,já se proplétám do hlubin houští. ,,Jak daleko ještě polezeš?" ozve se dotčeně. ,,Tak daleko ,abys mi neviděl můj holej zadek." Syknu. Po pár krocích se ocitnu na druhé straně křoví ,letmo se ohlédnu. Chester tam ještě stojí a čeká. Uchechtnu se a s tichým úprkem mizím mezi domy. ,,Bože ,to je idiot!" ulevím si ,když mám pocit naprostého vítězství. Než se zorientuju ,tak se chvíli proplétám kolem a kolem a nakonec se ocitnu u kina. Zahnu za roh a nestačím se divit. ,,Sis myslela ,že mi jen tak zdrhneš?" podotknul Chester a chytil mě ze zadu za krk. ,,Jau ,to bolí!" stěžuju si a nechávám se táhnout ulicí někam do prčic. Když čekáme na přechodu ,zastaví u nás nějaké auto a stáhnou mě dovnitř a ač to neměli v plánu ,vezmou sebou i Chestera. Nejdříve jsou ty chlapi v kuklách trochu mimo ,s Chazzem nepočítali ,ale pak se znovu chytnou svého plánu a umlátí nás do němoty.

Sedím na zemi ,opřená o zeď a dívám se na Chestera ,ještě spí. Tiše oddechuje a já se do něj strefuju malými vojáčky ,které on ovšem ignoruje ,neboť je zaslepen spánkem. Leží na barevné dětské posteli ,vypadá to víc komicky ,než to je. Dospělý chlap se tu válí v dětském pokoji na posteli s medvídky s velkým plyšovým dinosaurem pod hlavou -musím se smát ,ikdyž mi do smíchu není. Ti ,co nás unesli po mě chtějí moje těžce ukradené peníze! Chester zamrká a protře si oči. ,,Kde to jsem?" ,,Kde to jsme.." opravím ho. ,,Dobře ,tak kde?" obrátí se na mě. Jen pokrčím rameny a sleduju ,jak si sedá. Když si ho tak prohlížím ,tak bych dokonce i bez mučení přiznala ,že mu to sekne. Vypadá dost neřestně sexy ,hlavně ,když mu do čela spadne ofina a on si ji jedním dotekem smete. ,,Co po nás chtěj?" ,,Po tobě vlastně nic." Vzdychnu a podložím si hlavu malým plyšovým polštářkem ve tvaru sluníčka. ,,A co chtěj teda po tobě?" ,,Moje ukradený prachy." ,,Tak jim je dej! Vyčoruješ si jiný." Mrkne povzbudivě ,nejspíš se mu tu nelíbí. ,,Nic jim nedám! Jsou to poctivě ukradený prachy." podotknu a sleduju ,jak se umývá v malé koupelně ,která je tu zavedena. Pak mu to dojde. ,,My jsme v dětským pokoji!" zamžourá kolem. ,,Tobě se tady nelíbí?" upřu na něj naivní pohled ,až ho to rozčílí. ,,Jsme tady uvězněný!" ,,To já vím." Kývnu hlavou. Dveře se otevřou a z nich vyjde muž v kukle. Obrátí se na Chazze. ,,Ty ke zdi a ty pojď se mnou!" zavelí mi. Nezbývá mi nic jiného než poslechnout.

,,Kdybych byl doma se svou ženou.. Dělal bych jiné věci." Podotkne Chester a zadívá se do zdi. Pozoruju tu změnu s nadšením -k večeru vždycky tak roztomile zněžní. ,,Co bys dělal?" zeptám se s neskrývaným zájmem. ,,Mazlili bychom se a milovali. Tak rád ji objímám. Moc hezky jí voní vlasy." Vzdychne. ,,Chybí ti fyzická láska?" otočím se na něj. ,,I citová a navíc komu by nechyběla? Sam ,vždycky ,když mě líbala ,tak mě hladila po tváři ,po rukou ,po zádech. A hladila mě jazykem. Umí skvělý francouzáky.." Vzdychne znovu a skloní hlavu. Jak se v tomhle chlapovi vzalo tolik jemnosti a něžnosti? Nechápu to a Chester ještě neskončil. ,,Pamatuju si na naše první milování. Byl jsem tak nervozní. Bál jsem se jí dotknout ,abych jí neublížil a ona..Byla úžasná. Bylo na nás na první pohled vidět ,že jsme do sebe zamilovaný až po uši." ,,Máš na ní hezký vzpomínky.." podotknu a tak trochu si přeju ztratit se v těch plyšových hračkách ,kterých je tu v pokoji spousta. ,,A co ty?" ,,Co já?" ,,No jestli jsi měla nějakou lásku..?" snaží se proniknout šerem ,které se kolem rozprostřelo. ,,Ne.. Nikdy nic vážnýho. Většinou mě každej jen využíval." Pokývám hlavou a nechci se v tom dál hrabat. ,,Tak to se mě stávalo taky ,než jsem potkal Sam. Ona je poklad." Protáhne se. ,,Vážně mi moc chybí.." dodá rychle. Pocítím tíživou atmosféru a vyšlu k němu němou prosbu. Chtělo by změnit téma hovoru ,tohle mě dostává do rozpaků. ,,No ,když už mluvíme o jídle.. Tak co máš ráda?" spustí. Se smíchem mu odpovídám. ,,No ,třeba intimní mazlení.. Polibky na krk.. Ehm.. další něžnůstky." provokuju. ,,To bych si dal taky!" usmívá se Chester.

V půl druhé ráno mě vzbudil. ,,Hej ty.. vstávej!" hodil po mně plyšovým fialovým dinosaurem a strefil mě přímo do hlavy. Neohrabaně jsem se dostala z deky a popošla k němu ,nebylo vidět ani na krok. ,,Co je?" šeptám a rukama šmátrám kolem sebe. Ve tmě se necítím nejlépe ,potřebuju cítit něčí blízkost ,snad to Chester pochopí. ,,Slyšel jsem nějakej výstřel.. Co děláš s tima rukama?" řekne a odstrčí mou ruku od svého poklopce. Trochu jsem sáhla vedle. ,,Promiň ,já tě jen chtěla chytit za ruku.." ,,Proč?" tápe ve tmě. ,,Mno ,zní to blbě ,ale ve tmě se bojím." mé přiznání ho asi pobavilo. ,,Je to blbý." řekne a najde mou ruku ,pevně mě za ní uchopí a drží po celou dobu našeho dalšího rozhovoru -to je od něj milý. ,,Proč myslíš ,že stříleli?" zeptá se na rovinu. ,,Třeba si to chtějí nacvičit a pak nás oddělat.." pokrčím rameny. ,,To nemyslíš vážně!?" děsí se. ,,Jsem ještě moc mladej ,abych tady zařval." dodá. ,,Seš starej." Podotknu. Na tuto poznámku reaguje až později. ,,Myslíš ,že jsem starej?" ,,A v posteli mátožnej ,nic nesvedeš.. Už ani ten zpěv není co býval." Jen tak nazdařbůh plácám. ,,Moje žena by ti povyprávěla ,jak jsem v posteli aktivní!" pokývá hlavou. ,,Tvoje žena dokázala akorát tak řvát: Dej ty pracky pryč! Nesahej na mě ,ty obludo!" zkřivím úsměv při té vzpomínce. Visela na pavučině a Chescer jí dával vášnivý polibky ,svýma tykadlama jí laskal a své obrovské oči měl jen pro ni. Ona na místo pocty řvala jako střelená. ,,Tys jí přeci jen unesla ,viď.." řekl tiše Chester. Ihned jsem mu ozřejmila ,že ano ,což ho přimělo ptát se na další detaily. ,,Proč si ji unesla?" ,,Můj blízký kámoš Chescer se do ní zamiloval a chtěl s ní mít dítě." Řekla jsem po pravdě. Upustil mou ruku a vzdálil se ode mne. ,,Já ji miluju ,je to moje žena! Jaks ji mohla unést a někomu dát jako… jako by byla nějak dárek!" z očí mu vytryskly slzy ,poznala jsem to. ,,Šlo to docela lehce." snažila jsem se být stále v klidu ,přestože on šílel. ,,Nenávidím tě! Kdy dostanu svou ženu zpět?" Legrační otázka. ,,Nejspíš nikdy." říkám a na tváři mám lehký úsměv. Ten ovšem zmizí ,jakmile mě Chester uchopí pod krkem a přitlačí k zemi. Když se bráním ,sevře mé ruce a nemůžu se hnout vůbec. ,,Já jí miluju ,chápeš to ,ty zrůdo?!" začal vztekle. Chtěla jsem ho napomenout ,aby tolik nekřičel ,ale síla mi zbyla jen na údiv. ,,Miloval jsem její dotyky ,její polibky. Byla tak něžná a já jí potřebuju! Má mě ráda ,ikdyž v poslední době mi vyhrožovala…" pomalu se ztišoval a přestával mluvit. ,,Vyhrožovala mi ,že se se mnou rozvede. Já.. byl jsem… bylo mi hrozně." další tichá odmlka. ,,Já potřebuju lásku ,víš? Potřebuju ,aby mě měl někdo rád. Aby mě pohladil ,mazlil se se mnou ,miloval.." ztichl úplně. Pustil mě a posadil se do protějšího rohu. Hlavu si položil na kolena ,která objímal rukama. Celý se skrčil ,vypadalo to ,že pláče.

Už mi to nedalo. Pořád tam jen tak sedí ,krčí se ve tmě ,je mi ho líto. ,,Chazzy..?" lehká snaha o probuzení ho z jeho nečinného stavu. Ani náznak ,že by mě nějak registroval. Přešla jsem k němu a posadila se vedle. ,,Chestere.." řeknu hlasitěji ,znovu bez odezvy ,kterou následuje mé němé vzdychnutí. Co mám proboha udělat ,aby se alespoň pohnul?! Přece nespí. Poznám to podle toho tichého sténavého pláče. Vezmu ho kolem ramen ,lehce mu přejíždím prsty po ruce. Natočí hlavu a koutkem oka se na mě podívá. Jsem vděčná i za tento životní projev. Něco šeptá. Vůbec mu nerozumím ,tak se k němu skloním. Hlavu si položím na jeho paži a přímo se mu dívám do očí. ,,Zlodějko?" šeptne a přiblíží se ke mně blíž. ,,Co ,Chazzy?" téměř panicky se usmívám. Když se o dvacet sekund později probudím z šoku ,zjistím ,že mně políbil. Bylo to ,přesně tak ,jak celou dobu vyprávěl. Něžné ,jemné ,prostě takové ,jaký je Chester sám. ,,Poslední dobou jsem byl v noci doma sám.. Samantha někde trajdala a já byl tak opuštěnej. Nebudeš mi to věřit ,ale jsem rád ,že jsem tu s tebou zkejsnul." Vážně nevěřím. Lehkým nátlakem mě donutil položit se na ten koberec s medvídkami. Jemně přejížděl po mém těle a sem tam letmo políbil. ,,Nevadí ti to?" zašeptal mi do ucha. Překvapením z toho ,jak se situace vyvíjí ,jsem ani nemukla. Bral to jako souhlas ,že může pokračovat.

Když už mě Chester tak psychicky rozložil a donutil mě chtít se s ním mazlit. Toužit po jeho dotecích a polibcích.. Jak to ,že je ten muž tak romantickej a jemnej? Stále to nechápu. Takhle pěkně se mnou ještě nikdo nezacházel. Možná mě právě využívá ,jako všichni ostatní ,ale mě to nepřijde. Nevnímám to a je mi.. krásně. Fakt krásně! Chester zaktivněl ,už si i víc dovoluje ,nesnažím se ho zastavit. Beztak by to nemělo cenu. ,,Proč se mazlíme na tý tvrdý zemi ,když jsou tady dvě postele?" řeknu mu zvonivě. Chester se ode mě odpoutá ,zvedne hlavu a zadívá se kolem. ,,Vážně!" usmál se a uchopil mě do náruče. Když mě ,jako svůj nedražší poklad ,pokládal do postele ,na vteřinu se na mě zahleděl. ,,Nikdy bych neřekl ,že to takhle skončí." Usmál se. ,,Taky jsem to neplánovala." Opřu se na loktech. Lehl si vedle mě. Je docela hezký ,zapadla jsem vedle něho a on mě objal.

Dementní ráno. Opláchnu se ,moje kruhy pod očima vypadaj fakt jetě. Možná jsem se měla prospat a ne dělat tomu rokerovi jeho starou. Vždyť jsem tu zavřená jenom kvůli jemu! ,,Jak se vůbec jmenuješ?" zavolal na mě z postele. Pořád polehával ,co jinýho dělat ,když jsme tu uvězněný? Podrážděně se otočím. ,,To je přece moje věc!" ,,To je ,ale pořád nevím ,jak ti říkat." ,,Tak mi nijak neříkej." Otočím se a opřu o zeď. Dveře se za pět minut otevřou a do nich vejde partička frajírků. ,,Chceme tvý prachy!" oznámí mi. ,,Je mi to jasný." Pokývám hlavou. ,,Tak je naval." ,,Já je nemám!" písknu. Chytí mě za krk. Přitlačí ke zdi a přiškrtí. ,,Já tě klidně zadusím.." mrkl na mě jeden z nich. Já tu klidně chcípnu ,ale prachy vám nedám! Uchechtnu se v duchu a nechám sebou vláčet po zdi. Krk se mi svírá ,jako bych měla před maturitou. ,,Tohle nikam nevede!" zasyčí zase jeden z nich a konečně mě pustí. Zhluboka se nadechnu a usměju se. ,,Konečně ste na to přišli!" zasýpám. Zklesle se opřou o zeď a pohledem narazí na Chestera. Na tváři se jim objeví ostrý úsměv ,popadnou ho za ruce a donutí posadit na židli. Přivážou ho k ní a zadívají se na mě. ,,Jestli mi ty peníze nedáš ,on to šeredně odskáče!" usměje se. Je mi to jedno.. Přece k němu nic necítím.. Já vím ,byl pro mě vším ,když jsem poslouchala Linkin Park ,ale to je teď pryč! Je to pryč! ,,Tak co bude?" zeptá se mě jeden ,pokrčím rameny. Chester ,můj idol -no a co!? ,,Tak začneme ,chlapi!" na tváři nejistý úsměv. Pomalu mu začínají nožem přejíždět po ruce -proč pokaždé musí používat nůž? Co třeba motyčku?! Nebo kladívko!? ,,Já ho zabiju!" vyhrožuje mladík v kukle a na důkaz toho Chesterovi udělá šrám na ruce a směřuje k tomu bohovskýmu tetování -tak to zničit nedovolím! Chester má na tváři útrpnej výraz. ,,O.k! O.k! Tak vám ty prachy dám!" ,,Vážně?" ,,Ne ,dělám si prdel!" vyprsknu ,ale jim to k smíchu nepřijde. Hned začnu říkat ,že jim ty prachy navalim a srdce mi burácí. Ouh! Moje peníze ,hm… jsou v trapu.
Žádné komentáře
 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!