Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Stihomam

„Phi!" ječím před jeho domem.  Než konečně vyleze z okna, pětkrát se ohlédnu za sebe, jestli mě náhodou nikdo nesleduje.

„Mikeši! Co ty tu?!" zaupí a podívá se na hodinky.

Mikeš! Css… Takhle mi říká každej ,copak neznají mé opravdické jméno? Místo toho, abych Phoenixovi vynadala, ho prosím. „Pusť mě k sobě do bytu!"

„Proč? Mám tu… Hm, svou ženu!"

Aha, ruším je v erotice… „Chtějí mě zabít!" vyjeknu a vyděšeně se dívám kolem. Vím, že jsou tu. Sledují každý můj krok. Jsou to zrůdy!

„Kdo tě chce zabít?" zývne.

„Chester a jeho parta!" šeptnu a dívám se do okna.

„Chester?! Jsi se zbláznila?!"

Vedle nás útočně zastaví fialové auto.

Našel mě!

„Keš! Hledám tě snad všude!" hekne Chester a hrabe se z auta.

„Nepřibližuj se ke mně!" syknu a skoro posvátně zírám na Phoenixe.

On, ale na místo toho, aby mne zachránil, mávne Chazzymu na pozdrav.

„Pojď domů, miláčku… Pojď!" Snaží se mě obejmout.

Rychle se mu vyškubnu. Phoenix mi rozhodně nepomůže. Musím k Mikeovi.

Chester se rozběhne za mnou. „Keš! Tak stůj přece, co hloupneš!?!"

Tak on se ještě ptá?! Všichni jsou proti mně.

Mike mi snad pomůže.

Musí! Nesmí mě dostat.

Zase mě doběhl, chytil mě za rukáv. „No, tak zastav! Co se děje?" přimáčkne mě ke zdi.

Je studená a mokrá.

Chester se mi snaží zadívat do očí. „Poslouchej mě přece… Z čeho máš strach? Proč přede mnou utíkáš?"

Tolik otázek a tak málo odpovědí. Jen vrtím hlavou a snažím se mu vyškubnout.

Lehce mě chytí za bradu a obrátí mě k sobě obličejem. „Keš… Miláčku…"

Ztrácím se v jeho oříškových očích.

Nakloní se ke mně tak blízko, že cítím jeho dech. Má tvář jako anděl.

Proč jen mi chce ublížit?

„Už přede mnou neutíkej…" řekne a…

Wrriterka Chensie Dewill

…pokusí se mě políbit.

Hypnotizuju jeho přibližující se rty a skoro ani nedýchám. Sice mě hrozně lákají, ale větší než ta touha je strach, který z něho mám. V poslední chvíli ho od sebe vší silou odstrčím a rozběhnu se pryč.

„Sakra, Keš!" křikne za mnou.

Nevšímám si toho a pádím k Mikeovi. Celá udýchaná se přiřítím do známé ulice. Doufám, že bude doma, jinak fakt nevím, kam bych šla. Nalehnu na zvonek a zvoním jak šílená.

„No, co je?" Otevře Mike.

„Uf, to se mi ulevilo, už jsem myslela, že nejsi doma," řeknu vysíleně a hrnu se dovnitř.

„Miki? Co ty tady?" ptá se překvapeně.

„Prosím tě, musím se tu u tebe někde schovat."

„Proč?" nechápe.

„No... Protože mě pronásleduje Chester a ty jeho "sympatický" kamarádi," ušklíbnu se.

„To je blbost, proč by tě pronásledovali?" Nevěří mi.

Chci mu to vysvětlit, když zaslechnu skřípění brzd. Mrknu kukátkem ven, a co nevidím, před domem právě zastavuje fialové auto a jeho řidič s ohnivými vlasy se hrne ven.

„Už je tady!" Uskočím dozadu. „Mikeu, prosím tě, neotvírej mu!" naléhám.

„No, jo," usmívá se na mě a je na něm vidět, že ze mě má vyloženě srandu.

„Kam se můžu schovat," vyhrknu, když se domovní zvonek rozdrnčí se stejnou naléhavostí, s jakou jsem zvonila před chvílí já.

„Jdi nahoru do ložnice," řekne mi pobaveně.

Spěchám tak, div se na schodech nepřerazím. Vím, kde je ložnice, nejsme tu přece poprvé. Vlítnu dovnitř a chci se zamknout, když zjistím, že klíč v zámku chybí. „Sakra," zakleju.

Pak zaslechnu Mikea, jak se baví s Chazzem.

„Tak kde je?" ptá se Chester.

„Kdo?" Dělá Mike nechápavýho.

„Ale ty moc dobře víš... Viděl jsem ji, jak sem běží. Tak kde je?"

„V ložnici," řekne Mike.

Jéžiš, co blbne! Vyděsím se.

„Chazzy?"

„Hm?"

„Hele, brácho, buď na ní něžnej, ta holka má z tebe panickej strach," domlouvá mu Mike.

„Neboj… Já jsem vždycky něžnej," zasměje se Chester.

Přeběhnu na druhý konec pokoje k oknu. Pokusit se dostat ven touhle cestou, by bylo vyloženě bláznovství… na to fakt nemám odvahu… a dveřma nemůžu, to bych vletěla akorát tak Chesterovi přímo do náruče. Sakra, jsem v pasti! Uvědomím si. Jak ovečka, co čeká na porážku.

Pak se otevřou dveře a do pokoje vstoupí Chaz. Rozhlédne se, a když mě uvidí, řekne s úsměvem: „Ahoj, kocourku… Teď už mi neutečeš." Zavře dveře, přetáhne si přes hlavu černé tričko a hodí ho k posteli.

Na prázdno polknu.

„Musíme si promluvit." Podívá se na mě a s ďábelským úsměvem se ke mně začne přibližovat…

Wrriterka Zuzi.lp (Wish)

„Nechci s tebou mluvit!" zakňourám a prudce se odtrhnu od jeho pohledu. Ani nevnímá, co říkám.

Přijde blíž a snaží se mě obejmout.

Chce mě zabít! Dostat se mi pod kůži a zakroutit mi krkem! Proč mě tak nenávidí?

„Mikeš… no, tak klídek," šeptá.

V jeho očích však stále vidím touhu po smrti. Po mé smrti! Zatracený Mike! Mohlo mi dojít, že v tom jede s nimi. Nikdo mi nepomůže. Zhebnu tu v Chesterovo náručí s velkou touhou utéct… Od každého, kdo mi chce jen ublížit. „Chazzy, prosím… Nezabíjej mě!" heknu a drkotám zuby.

„Proč bych tě zabíjel? Keš, miláčku? O čem to mluvíš?!" Dělá hloupýho.

Zadívám se mu do očí. Mít tak sílu říct – já se tě nebojím! Ale to není pravda. Nenechá mě na pokoji.

„Miki, stalo se něco?" nepřestává se ptát.

Zbrkle se dívám z postele na noční stolek. Z nočního stolku na koberec a z koberce sklouznu na Chazzyho naleštěné boty.

„Pojď ke mně, zlatíčko!" řekne výhružně a přitáhne mě levačkou k sobě tak rychle až úzkostně zakňourám.

Pane bože, za co mě trestáš?! Jeho obličej je blíž, než bych chtěla.

„Uklidni se… Chci tě jen políbit," oznámí mi klidně.

Přesto šílím nervozitou. Co když má rty potřené jedem? Nebo antraxem, takže se při prvním dotyku jeho hebkých vražedných rtů rozplynu na prášek… Nebo má v kapse schovanou kudlu, kterou mě podřeže. Možná právě teď v ruce třímá pistol a až se k němu přiblížím, abych ho políbila, přiloží mi ji k hlavě a vystřelí! „Já ještě nechci umřít," řeknu namáhavě. Utřu si slzu, která mi skanula z levého oka a doufám, že si toho nevšiml.

„Proč pláčeš, Miki?" zatváří se překvapeně.

Takže si všimnul.

„Neplakej… Na." Podá mi kapesník a donutí mě posadit se s ním na postel. „Nemusíš se mě bát. Já ti neublížím! Víš přece, jak moc tě mám rád!"

„Natolik, abys byl schopný mě zabít!" fňuknu.

„Proč bych to dělal? Nikdy bych nikoho – rozumíš nikoho – nezabil!" Odkašle si trochu nabroušeně.

„Ty lháři! Ty vrahu!" Vyskočím na postel a začnu do něj vší silou kopat.

Jen se brání, nevztáhne na mě ruku, aby mě uhodil nebo, aby vytáhl tu pistol a ustřelil mi palici. Jsou to matoucí činy.

„Hajzle!" křiknu na posledy a vyběhnu ke dveřím.

„Mikeu, chyť ji!" zahuláká Chester a žene se za mnou.

Mike, než stačil cokoliv udělat, já už byla v předsíni. Z botníku vezmu klíče od Chazzyho auta a letím ven. Stačí jen nasednout, otočit klíčkem a vyrazit.

„Vzala mi auto!" Slyším burácivě Chestera.  

„Vždyť neumí řídit!" Chytí se Mike za hlavu.

Chester však neúnavě utíká šest metrů za autem.

Kdybych alespoň věděla, jak tu mám řadit nebo jak vůbec popohnat tuhle herku k větší rychlosti! Takhle mě dohoní! A zabije! Šlápnu na plyn a zapasuju to mezi popelnice. Hlavou břinknu o volant. Trochu se motám, přesto se hrabu z auta.

„Miki! Jsi v pořádku?" řve panicky Chester. Doběhne mě a chytí do náruče.

Opět v jeho náruči, sakra.

„Už tě nenechám utéct!" hlesne a drží mě tak pevně, že sotva popadám dech. Narve mě do auta. Naštěstí je jen trochu odřené, a jede se mnou bůhví kam.

Teď mě umučí! Já přece ještě nechci umřít! „Chazzy, kam to jedeme?" polknu tiše.

Jen se po mně ohlédne a znovu se zadívá na šedou silnici před námi…

Wrriterka Pixla a Chensie Dewill

„Ptala jsem se tě, kam jedeme!" Připomenu mu.

Pořád neodpovídá.

Hrozně se ho bojím. Proti své vůli si zase začnu představovat, co mi všechno může udělat. Znovu se rozbrečím, jak malý mimino.

„No tak, Keš... Čeho se bojíš? Vždyť já tě mám rád a nikdy bych ti neublížil, copak je něco špatného na tom, že chci být jen s tebou?"

Chci dělat, že ho neposlouchám, ale neudržím se a zase vykřiknu: „Jsi vrah!" A brečím ještě víc.

„Sakra, Keš!" Prudce zabrzdí – málem přejel psa, kterej mu vběhl do silnice. „Keš, co tě to popadlo?  Vždyť už jsem ti říkal, že bych nikdy nikoho nezabil. Proč mi nevěříš?"

Neodpovím mu.

Asi za deset minut zastaví u nějaké chatky nebo co to vlastně je. Kolem není z hola nic, kdyby tu nebyla ta chata, řekla bych, že sem snad ještě nikdy člověk nevkročil. Rychle vyletím z auta a běžím pryč. Daleko ale nedoběhnu, Chester mě po pár metrech dohoní a táhne směrem k chatě. Koušu, štípu, škrábu, ječím, ale nic nepomáhá, Chester mě nepouští.

„Mikeši, přestaň! Miluju tě, tak proč mi pořád utíkáš?!"

Snaží se mě dostat do chaty, ale já se zachytím železného plotu na verandě a držím se ho pevně jako klíště. Až po nějaké době se Chesterovi konečně podaří odtrhnout mě od toho plotu a zatáhne mě do chaty.

Vypadá to tu divně, hrozně strašidelně. Všimnu si něčeho v rohu – injekční stříkačka!

Chester mě vtáhne do jednoho pokoje, zamkne dveře, abych nemohla utéct, a povalí mě na postel. Snaží se mě líbat, ale já se bráním, jak jen dokážu. Pak mu najednou začne zvonit mobil a já uslyším, jak venku zastaví další auto. Chester bez jedinýho slova odejde a zase mě zamkne. Z okna vidím, jak z toho auta vychází ti Chesterovi divní kámoši.

Sedím na posteli a přemýšlím, co budu dělat. Určitě se teď domlouvají, jak mě zabijí! Rozhodnu se, že uteču oknem. Mimochodem, to okno je pěkně vysoko...  Do prdele! Nejde to otevřít! Zkusím ho rozbít pomocí židličky. Mám strašnou smůlu, okno se mi rozbít nepodaří, ale za to nadělám pěknej rámus. Bože, proč já jsem tak pitomá?!?

Chester a ta jeho povedená parta to samozřejmně slyšeli a vtrhli do pokoje…

Wrriterka Lalinka

… „Blázníš?" zasyčel Chester vztekle a vyrval mi židli z ruky. Ohlédne se po své partě.

Následuji jeho pohled a zrychleně napočítám osm podivně vypadajících existencí. Všichni si mě změří stejným vražedným pohledem.

„To mi chceš jako říct, že ona je ten, za kým se celej den honíme?" ukázal jeden z nich pohrdavě kamsi mým směrem.

Chester přikývl.

Zabijou mě! Teď mě určitě zabijou! Blesklo mi znovu hlavou a ustoupila jsem na druhý konec pokoje. Ted už nemám, kam couvnout. „Prosím, nechte mě být!" rozplakala sem se. Moje beznaděj mi stékala po tváři. Oni se po sobě podívali, ale to já přes mlhu slz nebyla schopná zaznamenat.

„Keš..."

Zaslechla jsem přes jeden ze svých vzlyku a zaregistrovala před sebou pohyb. Trhla jsem sebou a schoulila se k zemi.

„Keš, já bych ti přece nikdy neublížil!" Chytá mě za ruku dřív, než tomu stihám zabránit.

Jeho stisk je silný.

Nemůžu se vyprostit. Vytahuje mě agresivně na nohy. „Nedělej to, Chazzy, prosím!" šeptám, když mě objímá v dusícím sevření své náruče.

„Ššš…" Pohupuje se mnou. „Všechno bude v pořádku."

Cítím pohledy ostatních. Moje snaha o osvobození je marná. Najednou jsem to ucítila znovu. Ten zvláštní pocit nebezpečí. Myšlenka na smrt mi projíždí tělem jako blesk. Vší silou jsem uhodila do Chestera, který jde ihned do kolen. Sleduji, jak zhluboka sípá a usilovně se snaží nadechnout. Kruh, který kolem mě děsuplná parta utvořila, se lehce zužuje kolem Chestera.

Jeho dech se uklidňuje a on pomalu zvedá oči.

Vidím to! Je to zpět...

Jeho výraz se změnil. Vrásky zaujaly jiné místo a změnily tak celou Chesterovu grimasu. A nejhorší byly oči. Chladem, který z nich vyzařoval, jsem se musela otřást. Šklebivě se usmál a mnou opět projela hrůza ze smrti.

Tak opravdová, že vystrnadila všechny ostatní myšlenky. Chesterův pohled sliboval jediné. „Zemřeš!" zašeptal sotva slyšitelné slovo, ale mně připadalo, jako by mi jej zařval přímo do ucha.

Věřila jsem mu…

Wrriterka Liar

… Podívala jsem se po nich.

Každý z nich se na mě nějak divně díval.

Nechápala jsem, co tím myslí. Můj pohled se, ale střetl s Chesterem, který stál jako jejich velitel přesně uprostřed jejich kruhu. Ten se kolem mě tiše uzavíral.

„To je ona?" Natáhl ke mně jeden ruku, aby se mě dotkl.

Chester jen s velice velkým úsměvem přikývl.

Už se skoro dotýkal mojí tváře, vrazila jsem mu pěstí. „Nikdo z vás se mě ani nedotkne!" Ukazovala jsem prstem na všechny kolem sebe. Mezi ně se počítal i Chester.

„Tohle si teda nemusela!" Zvedl se ze země ten kluk, jak jsem mu vrazila pěstí. Napřahoval se, aby mi to vrátil, ale neměla jsem reflexy nějak v sobě.

„Tohle ne, Tony!" zastavil ho chytnutím za jeho zaťatou pěst Chester.

Překvapilo mě, že se teď docela stará, co se mnou bude.

Tony po mně střelil pohledem.

„Keš nikdo ubližovat nebude…" sykl na všechny kluky.

Ti ustoupili dozadu.

Tony po chvilce taky.

Najednou mě chrání! Vězní mě tu! „Ale ty mi ubližovat můžeš, viď?" zeptala jsem se polohlasně. Ani jsem nevěděla, kde se ve mně vzala ta statečnost.

Chester se na mě studeně otočil.

Ten pohled mě schladil. S polknutím jsem ustoupila dozadu, až jsem vrazila zády do zdi.

„Neskončil jsem s tebou, Mikeši… Zkus ještě utíkat a…" Znovu ten jeho ledový pohled. Krok po kroku se ke mně blížil.

Cítila jsem, jak mě opustila ta statečnost, kterou jsem ještě před chvílí měla. Oči se mi opět naplnily slzami.

„Jen se podívejte, jak se naše kočička třese!" rozesmáli se všichni najednou.

Chester mě hypnotizoval očima.

„Neskončil jsem, Keš…" zopakoval mi Chester. Malinko se dotkl mé ruky, ucukla jsem. Společně s klukama zmizel pryč.

Klíče, které zarachotily v zámku, mi oznámily, že mě zase zamkl.

Padla jsem na postel. Co se mnou bude dál? …

Wrriterka Terry X

 „Phi!" ječím před jeho domem.  Než konečně vyleze z okna, pětkrát se ohlédnu za sebe, jestli mě náhodou nikdo nesleduje.

„Mikeši! Co ty tu?!" zaupí a podívá se na hodinky.

Mikeš! Css… Takhle mi říká každej ,copak neznají mé opravdické jméno? Místo toho, abych Phoenixovi vynadala, ho prosím. „Pusť mě k sobě do bytu!"

„Proč? Mám tu… Hm, svou ženu!"

Aha, ruším je v erotice… „Chtějí mě zabít!" vyjeknu a vyděšeně se dívám kolem. Vím, že jsou tu. Sledují každý můj krok. Jsou to zrůdy!

„Kdo tě chce zabít?" zývne.

„Chester a jeho parta!" šeptnu a dívám se do okna.

„Chester?! Jsi se zbláznila?!"

Vedle nás útočně zastaví fialové auto.

Našel mě!

„Keš! Hledám tě snad všude!" hekne Chester a hrabe se z auta.

„Nepřibližuj se ke mně!" syknu a skoro posvátně zírám na Phoenixe.

On, ale na místo toho, aby mne zachránil, mávne Chazzymu na pozdrav.

„Pojď domů, miláčku… Pojď!" Snaží se mě obejmout.

Rychle se mu vyškubnu. Phoenix mi rozhodně nepomůže. Musím k Mikeovi.

Chester se rozběhne za mnou. „Keš! Tak stůj přece, co hloupneš!?!"

Tak on se ještě ptá?! Všichni jsou proti mně.

Mike mi snad pomůže.

Musí! Nesmí mě dostat.

Zase mě doběhl, chytil mě za rukáv. „No, tak zastav! Co se děje?" přimáčkne mě ke zdi.

Je studená a mokrá.

Chester se mi snaží zadívat do očí. „Poslouchej mě přece… Z čeho máš strach? Proč přede mnou utíkáš?"

Tolik otázek a tak málo odpovědí. Jen vrtím hlavou a snažím se mu vyškubnout.

Lehce mě chytí za bradu a obrátí mě k sobě obličejem. „Keš… Miláčku…"

Ztrácím se v jeho oříškových očích.

Nakloní se ke mně tak blízko, že cítím jeho dech. Má tvář jako anděl.

Proč jen mi chce ublížit?

„Už přede mnou neutíkej…" řekne a…

Wrriterka Chensie Dewill

…pokusí se mě políbit.

Hypnotizuju jeho přibližující se rty a skoro ani nedýchám. Sice mě hrozně lákají, ale větší než ta touha je strach, který z něho mám. V poslední chvíli ho od sebe vší silou odstrčím a rozběhnu se pryč.

Líbí se Ti tento seriál?

Ano (70)
 

Ne (63)
 

 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!