Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Ostatní

My

Wrriterka: ETNA
* Reálná story ; CZ
Krátký příběh s realistickým podtextem a z části romantickým a smutným dějem. Hlavní hrdinka je studentka a života si užívá, co může. Ale od té doby, co potká Mikea Shinodu nepotřebuje k životu skoro nic, než jeho doteky a polibky... Ovšem trable má s kamarádkou Larou, která nemá štěstí na lásku. 

Jako každý den, ráno vstanu, obléknu se do své tradiční černé barvy, provedu ranní očistu a přichystám se do školy. Jakmile otevřu dveře mého pokoje, slyším tradiční hádku mých rodičů. Poslední dobou jsou jejich hádky na denním programu, hádají se čím dál, tím víc. Možná to způsobuje to, že táta začal pít a máma toho už má plné zuby. Já taky…., ale co můžu dělat… jednoduše to ignoruji. Opatrně se plížím po schodech, aby mne nezaslechli, a vyběhnu z domu do chladného podzimního dne. Po cestě si koupím Colu a něco k jídlu.

„Á, slečna Gordonová, tak co přijdou rodiče na třídní schůzky?" Hnusnej hlas třídní učitelky Hotájkové se mi zarýval do uší.

„Já nevím, ještě jsem s nima nemluvila," slyšela jsem svůj hlas, jak té huse odpovídá, ale ve skutečnosti jsem byla myšlenkami úplně jinde.

„A vy s nimy nebydlíte??"

Gr. „Ano, bydlím s nimi, ale nějak se doma míjíme." Asi to bylo hodně průhledný, ale co jsem měla říct. Nemůžu jim o těch schůzkách říct, zabili by mne. Moje studijní výsledky jsou den ode dne horší.

„Aha… Slečno Gordonová, tak až někdy v týdnu svoje rodiče potkáte, tak jim to, prosím, vyřiďte."

Tak na to zapomeň, ty zrůdo. 

My

Celý zbytek vyučování jsem byla myšlenkama u Vatry. Je to místo, kde se scházím se svou partou každý den. Jenom oni mne dokážou pochopit, nikdo jiný, jenom oni. Jsou víc, než moje rodina.

„EL… El, slyšíš mne, posloucháš mě vůbec?" Probudila mne až Lara, moje nejlepší kamarádka.

„Co-o? Jo, jasně, poslouchám."

„Opravdu? Tak mi pověz, co sem ti teď říkala! Hm?"

„No, to přesně nevím…"

„Říkala jsem, že dneska má být u Vatry Mike, včera se vrátil z Arizony. Co ty na to? Dneska máš příležitost!"

Mike! Konečně! Nemohla jsem se dočkat dne, až se vrátí. Miluji ho, vždy jsem ho milovala, jenom jsem se bála to do těch jeho krásných čokoládových očí říct. Jediný, kdo to ví, je Lara a ta to nikomu nevyzradí. „Mike? No, to je bezva, to chce něco extra na sebe, co ty na to?"

Lara se jenom zachechtá. „Kdyby si taky furt nechodila v černém, jak jeptiška… nechceš půjčit něco barevnějšího?"

„Ne, tak to rozhodně. Nechci nějakou tvou fosforovou sukni těsně pod zadek to určitě!"

Lara se zamračí. „Jak myslíš, já jsem ti chtěla jenom pomoct."

„Ale, Lary, já vím, že mi chceš pomoct, ale víš, že já mám prostě kapánek jiný vkus než ty. A nebuď z toho smutná, Ok? Já už musím. Pá večer u Vatry."

My

Doma se navlíknu do tmavých kapsáčů, černého trička, tmavě modrý mikiny a vypadnu dřív, něž táta dorazí z hospody a máma z nemocnice, kde pracuje jako sestřička. Po cestě se stavím pro Laru, ta samozřejmě ještě není hotová, takže čekám v jejich obýváku a pouštím si nějaké CD od Madony a Pink Floyd .

„No, konečně! Trvalo ti to!" zařvu, když slyším Lařiné kroky na schodech. Samozřejmě se zase nápadně podobala papouškovi nebo jiné barevné havěti. „No, sluší ti to!" hlesnu.

„Nekecej, vím, že tolik barev nemáš ráda!"

Mno, to má pravdu, ale bylo by to ode mne škaredé, kdybych se k jejímu modelu nijak nevyjádřila.

„Mimochodem, tobě taky, paní farářová!"

Hehe, Lara vtipná jako vždy! „Co kdybychom už vyrazily? Všichni už tam beztak budou." Navrhla jsem.

„Dobrá, jdeme!"

My

Po cestě si jen tak vykládáme, když se moje kamarádka zastaví.

„Co je?" ptám se a zkoumavě na ni koukám.

„K-koukni se před sebe!"

Hele, Denis, Lařin kluk. Před týdnem se dost pohádali, ale Lara stále věří, že se to dá zpátky do pořádku. Já si to nemyslím, ale nechci ji zbavovat nadějí. „No, nic, nechám vás tu o samotě… Ahoj, Denisi."

„Ahoj, El!"

„Uvidíme se u Vatry, zatím čau." Otočím se a jdu. Cestou přemýšlím, co asi chce Den říct Laře, tvářil se dost vážně, takže buď ji řekne, že ji miluje a nechce ji ztratit nebo, že je mezi nima konec. Mezitím dorazím až k Vatře, opět tam plápolá krásný oheň, který ke hvězdám posílá tisíce jisker. Kolem vidím samé známé tváře.  Je tam Mike, Dara, Rob, Sára a spousta dalších přátel. Z ničeho nic se vedle mne objeví Lara, oči má zarudlé od pláče a odpověď na mnou otázku, co chtěl říct Den Laře, je zodpovězena. „Je mi to líto, Lary…"

„Ale já jsem ho milovala!" zařve.

„Já vím, řekl ti alespoň důvod?"

„Jo, prej to nemělo cenu, a že má holku, o které si je jistej, že ho opravdu miluje… potom jsem odešla."

„Je to prevít, kašli na něj."

„Jo, to sem si taky říkala. Mám skočit pro něco na pití?"

„Jo, buď tak hodná, Lary…"

My

Chvilku koukám do ohně, jak jeho plameny olizují skleněné flašky od piva, které tam někteří naházeli. Potom cítím, jak mi někdo jemně zaťuká na rameno, otočím se s tím, že to bude asi Lara, jenomže přede mnou stojí kluk s červeným čírem a krásným úsměvem na rtech.

„Ahoj, El, rád tě vidím po takové době…“

„Mikeu? A-ahoj!" Koukám na něj, jak na boha a on se jen rozkošně usmívá.

„Moc ti to sluší, El, nepůjdeme si někam sednout?" Podá mi jedno ze dvou piv, co přinesl, a posadíme se na mez.

Jsem ráda, že si Lara všimla, že tu Mike je, a nechává nás o samotě, jako já ji s Denim, jenom doufám, že taky nedopadneme jako oni dva. „Tak jak bylo v Arizoně?"

„No, bylo tam fajn, ale rozhodně ne tak dobře jako tady."

Asi bych mu měla konečně říct, co k němu cítím. „Mikeu?"

„Ano?"

„Víš, už dlouho bych ti něco chtěla říct…"

„Opravdu? A co?".

„No, že tě miluji. Chtěla jsem ti to říct už dávno. Vím, že ty ke mně nic necítíš, ale já už jsem to nemohla držet v sobě…“ Všimnu si jeho pohledu, kouká na mne asi tak, jako já jsem před dvaceti minutami koukala do toho ohně.

Tak fascinovaně a roztomile. „A víš, proč já jsem tě vytáhl až sem nahoru? Abych ti mohl říct, že tě miluji, a že ty dva měsíce bez tebe byly jako věčnost. Stále jsem na tebe myslel a přemýšlel, kdy budu mít příležitost, abych ti tohle všechno řekl…"

Teď jsem zase koukala já. Sen, který jsem si přála od malička, se mi splnil v mých šestnácti letech. Potom se ke mně Mike naklonil a pošeptal:

„Miluji tě." A to stvrdil krásným polibkem.

Seděli jsme tam snad věčnost, líbali jsme se a šeptali si, jak moc se máme navzájem rádi. 
Ale z nejkrásnější chvilky v životě mě vytrhl Sářin křik, že je Lara v bezvědomí.

Ihned jsem drapla Mikea za ruku a utíkala s ním k Vatře.

Lařino tělo leželo bezvládně na zemi.

Sára je přesvědčena, že toho Lara moc vypila nebo tak něco.

„To jste ji, do prdele, nemohl někdo hlídat?" zařvala jsem.

Ozval se jenom Rob. „Lara přišla s tebou! Kdyby ses nahoře neválela se Shinodou, tak by možná Lara byla v pohodě. Kdyby ses samozřejmě neožrala s ní!" 

Propíchnu ho pohledem a pevně stisknu Mikeovu dlaň. Naštěstí už přijíždí sanitka, kterou kdosi zavolal, a nakládají Laru na nosítka. „Potřebujeme, aby jel někdo s náma, aby vyplnil nějaký lejstra.“

Já s Mikem se přihlásíme a lezeme za Larou do sanitky.

My

V nemocnici vyplníme to, co po nás doktoři chtěli, a sedneme si na židle do dlouhé chodby, kde to bylo všechno cítit savem a jinýma hnusama. Všude kolem nás chodí bílé pláště. Nikdo se po nás ani neohlédne, všechny to nejspíš táhne k automatům na kafe nebo něco podobného, co by jim zajistilo “doping“ až do rána, kdy končí jejich noční služba. Přitulím se k Mikeovi. Mám výčitky svědomí, jak jsem ji tam mohla nechat samotnou, když jsem věděla, v jakém je stavu, že je zdrcena z rozchodu s Denisem.

Vycítí, na co myslím, a pevně mě k sobě přitiskne.

Po nekonečné době se k nám nakonec přihrne doktor v nejlepších letech a tvrdí nám, že Lara měla v sobě nějakou drogu, nejspíš extázi a spoustu alkoholu. Museli jí vypumpovat žaludek a nejsou si jisti, jestli nebude mít něco s játry. Musí si ji nechat pár dní na pozorování. „Raději už běžte domů, je pozdě a tady vaší kamarádce nepomůžete. Můžete se na ni zítra přijít podívat, snad už bude při vědomí."

Tak se s Mikeem pakujeme z nemocnice, jsou už tři hodiny ráno. Doma budu mít peklo.

Mike mě doprovází až ke dveřím. Nikomu z nás není do řeči, jenom mne lehce políbí, otočí se a odchází.

Doma bylo ticho. Potichounku jsem se vyplížila po schodech nahoru a zalehla do postele.

My

„Vsávej! Kurva, si myslíš, že nebudeš vstávat do školy, když přilezeš ve tři hodiny ráno domu? Tak to ne, holčičko! Dělej, El! Do prdele, vylez s té postele!"

A, vidím, že táta má hned po ránu “dobrou“ náladu. Bezva. „Už jsem vzhůru, tati!"

Bušení na dveře ustane a já se můžu konečně vypakovat z postele, oblíct se a umýt. Je mi jasné, že dole v kuchyni to bude ještě ostřejší, než byl můj budíček. A je to tady… Přichystaná do školy sejdu po schodech, vejdu do kuchyně a potichu pípnu: „Dobré ráno."

„Á, slečinka nám vstala! Můžeš mi vysvětlit, kdes včera trajdala? Čekali jsme tě do půlnoci a ty furt nikde. Ve tři hodiny jsem se vzbudil a zmerčil tě u branky se Shinodou! Ale počkej, holčičko, až tě nějakej prevít znásilní a zabije. My tě hledat nebudeme, to si piš, že ne! Necháme tě shnít v nějakém zasraném křáku!"

Víc už toho neslyším, protože se slzami v očích utíkám do školy. Tam sedím, jako zařezaná a neodpovídám ani na vtíravé otázky naší třídní, jestli prý už jsem doma potkala rodiče. Po třetí hodině se omluvím, že mi je špatně a jdu do nemocnice za Larou.

Ta už je relativně v pohodě. Bílé pyžamo na ní vypadá fakt divně, když sem zvyklá na její barevné modely a její obličej má barvu horských pastvin.

„Proboha, co jsi vyváděla? Víš, jaký jsme o tebe měly stah? Od koho máš to éčko?"

Lara skloní hlavu a vypráví mi, že extázi dostala od Leeho a protože to brala poprvé a Lee ji k tomu nedal žádnou instruktáž, nevěděla, že by na to měla hodně pít, ale hlavně ne alkohol.

„Ty si naše malé telátko viď, Lary."

V tom vtrhl do dveří Mike. „Myslel jsem si, že tady budeš, když jsi nebyla ve škole," vychrlil na nás. Posadil se vedle na postel a chytl mě za ruku.

„To jsem ráda, že jste vy dva spolu," zadrmolila Lara a upřímně se usmála, což byla známka, že už je na tom líp než, když včera nejevila žádné známky života.

My

Po dvou dnech pustí Laru domů. Všechno je zase, jak má být. Lara je v pohodě, já s Mikem jsme stále nerozlučná dvojice. Po dvou měsících si Lara našla nového kluka, jmenuje se Chester, připadá mi, jako dost velký děvkař. Ale nechci Laře kazit náladu, tak raději mlčím. 
U Vatry je nějaká akce. Domluvila jsem se s Mikem, že se setkáme, až tam přijdu s Larou a on s Chesterem. Doma se oblíknu do mé klasické barvy a jdu k Laře, ta už na mě kupodivu čeká. „Tak jedeme."

„Jo, jasně." Přikývnu.

My

Po cestě jsme jako vždy jen tak klábosily. Po příchodu k Vatře jsem si našla Mikea a Lara šla hledat Chazze. „Jsem ráda, že už je Lara v pohodě. Chazz sice není podle mne kluk pro ni, ale nebudu jí ho vymlouvat." Svěřila jsem se Mikeovi.

„Mám zajít pro něco k pití?" nabídl se Mike.

„Jo, jasně, jestli se ti chce, miláčku."

„El! El! Chester mě podvedl se Sárou, nemůžu tomu uvěřit!" Lara, která ke mně přiběhla, neskrývala slzy. „Viděla jsem je, jak se muchlujou nahoře na kupce. El, já ho milovala, byl moje záchrana po Denim a… a on mi udělá tohle!"

Nemám slov, je to prevít.

Mike, který přijde taky, nemůže věřit svým uším.

„Půjdu se projít!" oznámí nám Lara.

My s Mikeem se taky přesuneme dál od víru dění. Sedíme u lesa na nějaké louce, na které jsem nikdy nebyla a líbáme se.

Mike je tak jemný. Ani jeden z nás se neudrží a začneme se navzájem svlíkat. Mike je něžný a milý, je to první kluk v mém životě a on to ví, o to krásněji se ke mně chová. Užíváme si to splynutí našich těl, užíváme si každou vteřinu, kdy jsme spolu, užívám si všechno, co s Mikeem souvisí. Potom, co jsme fyzicky potvrdili naši lásku, jsme se oblékli a pomalinku se vraceli k Vatře.

„Půjdeme sehnat Laru, co ty na to?" zeptám se Mikea.

„Jo, jasně!"

„Vidíš ji někde?"

„Ne!"

„Půjdeme se kouknout k ní domů, jestli tam není," navrhnu. Cestou mám zase takový divný pocit, jako by Lara zase něco vyvedla. Když se blížíme k Lařinému bytu, projede kolem nás sanitka. Ani já, ani Mike, tomu nevěnujeme pozornost, až když zjistíme, že kamarádka není doma, napadne nás oba to samé. Rozeběhneme se zpátky k Vatře, kde do stojící sanitky nakládají něčí tělo.

„Kdo to je?" zeptám se Roba

„Ty to nevíš? Přece Lara, zase zkolabovala!"

„Kurva!"

Opět s Mikeem vlezeme do sanitky, abychom Laru mohli doprovodit do nemocnice. Tam uslyším jednu z nejhorších zpráv, co jsem mohla dostat. Lara je v komatu. Prej si vzala minimálně 3 éčka a k tomu ještě hodně chlastala, nejspíš něco tvrdýho, whisku nebo tak něco. Má úplně zničený játra a bude potřebovat transplantaci, pokud samozřejmě do té doby nezemře.

Ihned jsme se s Mikeem nabídli na darování jater, ale krevní rozbor zjistil, že máme od Lary odlišnou krev, takže se nedá nic dělat. Jediný způsob, jak najít stejnou krevní skupinu, co nejrychleji by byla její matka, jenomže ona i její manžel zemřeli při autonehodě. Takže nezbylo nic jiného, než čekat. Čekat na člověka, který by mohl Laře pomoci.

V nemocnici sedíme už tři dny v kuse.

Lara je celou dobu v hlubokém komatu a den ode dne se naděje na její uzdravení ztrácí. Po týdnu, kdy jsme s Mikeem opět u naší nejlepší kamarádky, Lara umírá, přístroje pípají a jejich zvuk se mi navždy vrývá do paměti.

Má nejlepší kamarádka zemřela.

Ten pocit, jako by polovina vaší duše odtrhla a letěla s tou její. Na Lařin pohřeb přišli jen ti opravdu nejbližší. Její rakev se pomalu snáší do země, všude kolem jsou barevné květiny, spousta barev, přesně tak, jako to měla Lara ráda a já jsem opět v černém. Dnes bych si klidně vzala tu fosforovou mini sukni, jen kdyby byla Lara s námi. Kvůli ní bych dnes udělala vše.
Objevil se tam i Chester, ten, kvůli němu si Lara vzala život. 

Od rodičů jsem se odstěhovala a žiji s Mikeem v malém bytě. Školu jsem dodělala a teďť pracuji.

Chester o pár měsíců později spáchal sebevraždu.

-          pro všechny nejlepší kamarády    -

 

 

Žádné komentáře
 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!