Linkin-storyes

.: Výrok

„Naše kapela se začala ukazovat, protože jsme čekali na nějakej sound a nebo na nějakou zajímavou událost, která se neobjevila! Byli jsme už unavení z toho čekání a tak jsme se prostě udělali zajímavými sami!"
-Mike

.: Anketa

Statistika

Ostatní

Everything It´s Not Too Awfully

Wrriterka: DUM.DIDLLY
* Reálná story ; CZ
Středně dlouhý příběh, kde je hlavní hrdinka Kate a podaří se jí vtipným způsobem se srazit s Chesterem, rockerem Linkin Park. Její život se od té doby změní a komplikace nastanou, když zjistí, že je těhotná, ale bohužel ne s Chesterem...

„I ten nejčernější tunel má někde svůj konec.“ Jo, tak to určitě, spíš slepou uličku, ne? V mém případě by seděla ta druhá možnost.

Matka byla vášnivá kuřačka a tak zemřela před třemi roky na rakovinu plic.

Někdy si říkám, že jí to patří. Jaký si to uděláš, takový to máš. Otce jsem nikdy nepoznala, sliboval mé matce, že si jí vezme a odstěhují se spolu do Afriky. Nakonec jí tady nechal těhotnou a odjel do Afriky sám. Prý není dost zralý na vážný vztah. Ve 37 letech?

A kdy budeš, taťko? Někdy si říkám, že horší už to být nemůže, ale ono vás vždycky něco přesvědčí, že může a ještě ve stokrát děsivější podobě. Před týdnem jsem zjistila, že jsem těhotná a můj přítel, s kterým jsem chodila pět let, se na mne vykašlal…

„Tak co, Kate? Co tomu říkáš?“ říká mi má nejlepší kamarádka s úsměvem na rtech. Ani se jí nedivím.

„Co tomu říkám? Děláš si ze mě srandu? L.A., vždyť to je máš sen, Jess… odkdy si to vlastně plánujeme? Od…“

„Od devátý třídy na základce, brouku.“

To snad není možný, deset let!!!

„Ale, Jessico, jak jsi ty letenky, sakra, sehnala?“ ptám se jí nechápavě.

„Copak si snad zapomněla?“ řekne a zvedne svou levou ruku do mého zorného úhlu.

„Cože? Carl? A koupit letenky?“ Ne, že by neměl peníze, to ne, těch on má nadbytek, ale je hrozně žárlivý.

„No, taky jsem ho musela trošku zpracovat, aby mi tam aspoň na ten měsíc dovolil letět.“ Jess asi uvidí můj pohled, proto se hned trošku naštvaně zeptá: „Co zase je, Kate?“

„Na měsíc? Já myslela, že tam chceme být dýl…“ odpovím trošku zklamaně.

„No jasně, chceme, ale já se zase musím pěkně vrátit k manžílkovi, víš?“ ušklíbne se a pokračuje: „Takže já odletím zase do Čech a ty tam zůstaneš… Neboj, Carl nám tam prý koupil i menší domek od jednoho kamaráda, práci si tam najdeš a třeba si tam seženeš i nějakou chůvu pro to malý,“ řekne a usměje se.

Panebože, asi se začnu dusit!


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Vstávej!“ zařve mi někdo do ucha.

Trhnu s sebou tak prudce, že se natáhnu na zem. „Au, co to sakra…“

„No hurá, Růženko, konečně ses probrala. Už jsme tu, tak se seber z tý země, vypadáš, jak nějakej bezďák,“ říká mi bezstarostně Jess a odchází z letadla ven.

Grrrr!


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Hurá, Kate, tady je to úžasný! Vidíš ty chlapy?“ křičí vzrušením Jess.

„Jo, vidím, a pokud vím, tak seš vdaná a řídíš, tak se soustřeď!“ rozčiluju se.

„Hej, nebuď jak má máma, jo?“ Zklidní se Jessica.

„Hm…“ řeknu nepřítomně. „…Kdy tam budeme?“

„No, podle toho plánku, co nám nakreslil ten chlap, by to mělo být někde… Támhle to je!“ zakřičí a já se koukám směrem, kam ukazuje prstem.

„Cože? To je snad sen, ne? Takovej barák … neříkala jsi domek?“ 

„Hele, takže já vezmu tohle a ty tamto, jo?“ Koukám na Jess jak ukazuje na “svou“ krabici s názvem Polštáře a na “mou“, která je nadepsaná jako: Knihy.

Uf, mám já tohle zapotřebí? „Nechci si stěžovat, ale co máš ve všech těch kufrech a krabicích? Vždyť tu seš snad jen na měsíc, ne?“ ptám se a snažím se zvednout jednu krabici ze země.

„Co asi? Oblečení, ne?“ řekne úplně v klidu.

Radši nic neříkám, stejně by to nemělo cenu. Když do domu nesu asi stopadesátou krabici někdo do mě vrazí. „Au, co děláš, IDIOTE??!?! Koukáš vůbec na cestu?“ zařvu na toho chlapa, co do mě vrazil.

„Promiňte, moc se omlouvám, tohle jsem nechtěl. Já si šel jen zaběhat a…“

„A místo toho porážíte lidi nebo co? Jste snad slepej?“ křičím na něj dál.

„Je mi to opravdu moc líto. Já vás neviděl, slečno…“ Omlouvá se a pomáhá mi sbírat věci ze země.

Prohlídnu si ho. Má černé rozčepýřené vlasy, sluneční brýle, které mi zabraňují se mu podívat do očí. Také má piercing ve rtu a je skoro celý potetovaný. Vlastně je docela hezký, pomyslím si. Ne! Vzpamatuj se, Kate! Budeš mít dítě, vzpomínáš? „Jo, možná kdybyste si sundal ty černý brejle, tak byste i viděl,“ vyštěknu.

Usměje se a posbírá zbytek věcí. „No… Víte, kdybych to mohl nějak odčinit, tak…“

„Jo, mohl byste třeba uhnout, abych prošla!“ zavrčím a trošku do něj strčím.

„Ale, já…“

Než stačí cokoliv říct, přibouchnu dveře. Ten je, ale otravnej!

„Kdo to je?“ zeptá se Jessica, která kouká z okna.

„Kdo?“

„No, ten potetovanej, děsně sladkej chlap, co támhle stojí.“

Kouknu oknem ven a uvidím toho šílence. Pořád tam je. „Žádnýho nevidím,“ řeknu, i když samozřejmě vím, koho myslí.

„Bože, přece tamtoho s těma brejlema.“ Zkusí mi ho znovu přiblížit.

„Jo, tamten…Aha, no nevím, tak se s ním jdi seznámit, ne?“

„Taky že jdu,“ řekne k mému překvapení a s úsměvem vychází před dům. Když se po chvíli zase vrátí, už se tak neusmívá. „Pche, on tu čeká na tebe, zlato. Prý do tebe vrazil a chce tě za to někam pozvat,“ řekne otráveně Jessica.

„Hm, jenže já nikam nejdu.“

„A to jako proč?“ zeptá se nechápavě.

„Jsem těhotná,“ odpovím prostě.

„No, to snad ne! Víš, že bych tě někdy uškrtila. Je milej a podle toho, že tě někam chce vzít, tak asi i svobodnej, ne? Jdi!“

„Nejdu.“

„Co?“

Ach jo, už začíná být pěkně naštvaná, měla bych z toho nějak elegantně vybruslit. „Tak já jdu, no.“ Bravo, Kate, to se ti ohromně povedlo!


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Ahoj, já jsem Chester.“

A to mě má oslnit? „Kate,“ odpovím.

Podáme si ruce.

„Víš, za to že jsem tě tu tak povalil, tak bych to chtěl nějak odškodnit a proto… nechtěla bys zajít někam na drink nebo tak?“ Nabídne opatrně.

„ No, víš, já… já nepiju,“ řeknu a je to pravda.

„Tak třeba večeře, kino nebo zmrzka?“ zeptá se s nadějí.

Ach bože, ten se jen tak nevzdá.

Sundá si brýle. Má hezký hnědý oči.

Možná bych mu měla dát šanci, přece jen není tak hroznej a je i milej. „Kino bude fajn.“ Vyberu z možností a trochu se usměju.


Everything It´s Not Too Awfully


Musím říct, že jsem se v Chesterovi docela zmýlila. Lepšího kluka jsem dlouho nepotkala. Je hrozně pozorný. Řekl mi o sobě prakticky všechno. O svém dětství, bývalé ženě, synovi i o své práci, kterou miluje. Zpívá v kapele jménem Linkin Park. Já mu taky o sobě vyprávěla o rodičích a tak. O dítěti jsem mu neřekla.

„Děkuju za hezkej večer, Chazzy.“

„Bylo mi potěšením. Ještě, že jsem tě nakonec přemluvil. Vážně jsem se bavil.“

Usměju se. „To já taky.“

Ticho.

„No… tak já asi půjdu,“ řekne po chvíli.

„Hm… a nechceš… nechceš jít dál?“ zeptám se.

„Veř mi, Kate, nic bych neudělal radši, ale já… zítra musím brzo vstávat, protože zítra si beru na celý den Dravena, promiň.“ Usměje se omluvně.

„Nevadí, třeba příště,“ řeknu.

„Teď jsem si vlastně vzpomněl… víš, pozítří pojedeme turné po Americe. Je to na měsíc. No, a nechtěla bys jet s náma? Teda jako nemusíš, jen mě to napadlo.“

To je hezký. „Já bych jela ráda,“ odpovím.

„Opravdu? To jako fakt?“ Neskrývá překvapení.

„No, jasně,“ ujistím ho.

„To je skvělý… um, víš co, já ti zítra zavolám, ano? Abys jako věděla co a jak,“ říká a jde pomalu k autu.

Jdu s ním, a když otevře dveře od auta, tak se ke mně otočí a políbí mě.

Líbá moc hezky.

„Hezky se vyspi, Kate,“ řekne, nastoupí do auta a odjede.

Páni.


Everything It´s Not Too Awfully

 


„Neodjížděj. Co si tu bez tebe počnu?“

„Koťě, co je tebou? Vždyť tady máš Chazzíka, ne?“ směje se Jess.

„Hm…“

„Co hm? Snad už jsi mu řekla o tom dítěti….“ Koukne na mne. „…Ne? Kate, hele, neodkládej to, jinak to bude horší a horší… věř mi.“ Radí mi.

„Já vím, řeknu mu to, neboj.“


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Halo?“

„Ahoj Kate, jak se máš?“

„Chazzy?“

„No, jasně, že jsem to já, říkal jsem ti, že zavolám,“ odpovídá Chester a podle hlasu poznám, že se směje.

„No, já… mám se skvěle, co ty?“

„Dravene, nezvedej tu kytaru, slyšíš? Kolikrát ti to mám říkat? Promiň, co jsi to říkala?“ zeptá se.

„Ale nic, zvládáš to?“

 „Jo, jo, všechno je v poho… Uáááá!“

„Ježíši. Co je?“ Leknu se.

„Uf, ale nic, Draven dostal od mé matky gumovýho pavouka a… teď ho na mne hodil. Sakra. Mám pocit, že bych měl máti domluvit, aby mu nekupovala takový blbosti!“

Myslím, že se asi neudržím a začnu se smát nahlas. „ Ty jsi se lekl gumovýho pavouka?“ Snažím se, aby můj hlas zněl normálně.

„No, hele ty jsi ho neviděla… On není jen gumovej, má na sobě i umělý chlupy a skáče.“ Popisuje mi ho.

„Jo, jo… uhm.“

Chvíli je ticho a pak ho přeruší můj hlasitý smích.

„Co? Ty… ty se směješ? Tohle ale není k smíchu, Kate… je to vážná věc.“ Vysvětluje mi.

„Jo, to já přece vím, promiň, Chazzy. Jak je to tedy s tím turné?“

„Zítra odlet v 8:00. Počet povolených zavazadel: Kolik chceš, stačí?“

„Bohatě,“ odpovím. „Stavíš se pro mne?“

„Jistě. Budu tam v půl osmé, jo?“

„Domluveno.“ Jak sakra vstanu?



Everything It´s Not Too Awfully

 


„Bože, co mi to děláš?“ říkám, když ráno v sedm vypínám budík a jdu se do koupelny vysprchovat. „To je snad za trest.“ Po sprše, která mě docela probudila, si udělám kafe a zapnu rádio. Mám ještě čtvrt hodinky čas, tak si představuju, jaký udělám pokojíček pro mimčo. Měla bych si nechat říct, co to bude, abych zařídila oblečení, hračky a tak. Vlastně se docela těším, ale už bych to měla Chesterovi říct. Stejně to bude za chvíli vidět. Z přemýšlení mě vytrhne zvuk zvonku.

„Tak jsi připravená?“


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Tak tohle jsou Linkin Park: Mike, Rob, Phi, Brad a ten potrhlej támhle, tak to je Joe, ale říkáme mu Mr. Hahn.“ Představí mi Chester celou skupinu.

„Čau, kluci. Já jsem Kate.“ Pozdravím je.

„Jo a tohle je Mikova žena Anna.“

„Ahoj, Kate. Těší mě,“ řekne Anna a vesele se na mne zazubí. 


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Uhni, uhni mi z cesty. Chci tam být první.“

Slyším za sebou, ale než se stačím vzpamatovat, Joe do mne strčí a hned za ním běží Phoenix a Mike.

„Joe chce vždycky sedět vzadu, bohužel tam chtějí být i Mike a Phi, takže se po každý takhle předbíhaj.“ Vysvětlí mi Chester.

Joe zakopl o něčí batoh a rozplácl se na zemi, Phi, který běžel hned za ním, zase ukopl o jeho nohy. No, a Mike, ten je přeskočil, a zasednul si dvě zadní sedadla.

„Hahá, vyhrál jsem. Co se tam tak válíte…Víte, jak teď musíte vypadat?“ Vysmívá se jim.

Všichni se tomu nehorázně smějeme.

Sedla jsem si vedle Chestera (jak jinak), povídali jsme si a smáli se jak blázni až se za námi lidi otáčeli. Jedna děsně otravná ženská nás pořád napomínala, tak jí Mike hodil “nenápadně“ do vlasů žvejku. Ha-ha, měli jste ji vidět, když to zjistila, každopádně dala pokoj…


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Přejeme vám hezký pobyt,“ řekl ten debílek u recepce.

„Hrozně mě znervózňuje, jak se furt chechtá,“ pošeptala jsem Chazzymu do ucha.

„Na to si zvykej, Kate. Tohle dělají pořád,“ odpověděl a usmál se.

Vyjeli jsme výtahem nahoru a rozdělili si pokoje. Každý zvlášť. Jelikož jsem byla unavená, rozhodla jsem se, že už půjdu spát. Každej se divil.

„Tak dobrou noc, všichni!“

„Dobrou noc? Vždyť jsou dvě odpoledne,“ zakřičel na mne Rob přes celou chodbu.

To už jsem nevnímala a šla do pokoje. Ty jo, je hezkej. Velká postel, bar, koupelna s obrovskou vanou. Tohle asi nebude jeden z nejlevnějších hotelů. Pomyslela jsem si. Vanu bych měla využít, ale co, stejně hned tak neodjedeme a teď se mi chce vážně spát. Převlíkla jsem se do tílka, a šla do postele.


Everything It´s Not Too Awfully


Ráno jsem se probudila a bylo mi hrozně blbě. Zvracela jsem asi tisíckrát.

Chester za mnou přišel a chtěl ze mne vypáčit, co mi je.

Myslíte, že jsem mu řekla o dítěti? Ne, ani náhodou. Větší blbec, než jsem já, snad neexistuje! Do háje s tím. Kolem páté klukům skončily rozhovory, koncert měl začít až za tři hodiny a protože mi bylo trošku líp, tak jsem se šla za nimi podívat.

„Nazdar kluci!“ Pozdravila jsem je hlasitě, když jsem vešla do místnosti.

„Ahoj kate, už je ti líp?“ ptal se Rob.

„Ale jo, jde to, Robe. Dík,“ odpověděla jsem mu, usmála se na něj a sedla si na pohovku vedle Chestera.

V tom do pokoje vešla Anna: „No, ahoj, kate, už jsme s klukama mysleli, že tě sklátila nějaká nemoc.“

Kdybys jenom věděla, Anno.

„Můžu s tebou mluvit?“ 

„Co se děje, Ann?“ zeptám se, když sejdeme do haly.

„Hele, Kate… já, slyšela jsem, jak telefonuješ se svou kamarádkou… hm, ne že bych chtěla poslouchat, ale to se nedalo přeslechnout…“

„Co? Co jsi slyšela?“ Začínám trošku plašit.

„No… ty jsi těhotná?“ zeptá se opatrně Anna.

A je to v háji! Chvíli jsem zticha, ale nakonec se přiznám. Hrozně se mi ulevilo, že to můžu někomu říct. „Řekneš to Chesterovi?“

„Hm, už musím, ale nechci.“


Everything It´s Not Too Awfully


 

Druhý den jsem pevně rozhodnutá, že to Chazzymu řeknu a tak jdu do jeho pokoje. „Ahoj, Kate? Co tady děláš?“ Diví se Chaz.

„Co jsi překvapenej? Jsem ti jen chtěla něco říct.“

„Ok, poslouchám,“ řekne Chester.

Jsem strašně nervózní, nevím, jak mám začít, když už ale najdu ty správná slova, shodím nějakou vázu ze stolu a ta se rozbije na malý kousíčky. „Ach jo, promiň Chazzy, jsem úplně nemožná, tohle se mi normálně nestává.“ Sbírám střepy ze země a Chazzy mi pomáhá.

„To máš fuk. Víš, že jsem rád, že jsi jí rozbila? Byla děsná. Dřív nebo později bych to udělal taky, ale teď mám na koho svádět vinu, až po mně bude chtít hotel peníze.“ Vysvětluje mi a směje se.

Začínám se taky smát.

Když nás to přejde, koukne se mi Chester do očí a začneme se jako na povel líbat a hladit. Nakonec se spolu milujeme.


Everything It´s Not Too Awfully


 

Někdy kolem deváté večer se probudím v Chazzyho posteli a musím se usmát. Tak přeci jen to nebyl sen. Chester tu není, asi mají koncert. Jdu do svého pokoje a dám si horkou koupel. Měla jsem mu říct o miminu, ale teď mě to netrápí. Kolem jedenácté mě to na pokoji přestane bavit a tak se jdu dolů posadit do baru. Za chvíli za mnou přijde Anna:

„Nazdárek, Kate. Tak co?“

„Co, co?“ ptám se, i když vím, kam směřuje.

„No, ty a Chazzy, ne?“

„Hm… já u něj ještě nebyla.“ Snažím se z toho vykroutit.

 „Tak ne, jo? A kde si byla do teď?“

O co jí, sakra, jde? Ví snad něco? To poslouchala za dveřma nebo co? „Hele Anno, nevím, kam tím míříš, ale nic ti nemusím vysvětlovat. To je snad má věc, nemyslíš?“ řeknu naštvaně a odejdu.

Po cestě vrazím do Chestera.

„Promiň,“ zamumlám a chci jít do pokoje, ale on mě chytí za ruku.

„Co se stalo?“ zeptá se mě starostlivě.

„Chestere… potřebuju ti něco říct.“ 


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Co? Cože jsi?“

„Těhotná, ale…“

„Já jsem tě, sakra, slyšel. To jsi, jako myslíš, že jsem blbej, že nevím, že…“

„Do háje, Chestere, uklidni se. Chci ti to vysvětlit,“ řekla jsem mu všechno, že to dítě není jeho a že ho mám s mým bývalým.

„Já… já, nevím co na to říct, měla jsi mi to povědět už dřív. Promiň. Myslel jsem, že to chceš na mně hodit.“ Ospravedlňuje se.

„A nebyla bych trochu hloupá, že jsem ti to řekla hned ten den, co jsme se spolu vyspali? Že bych si myslela, že na to nepřijdeš, kdybych porodila úplně zdravý dítě o pár měsíců dřív? Vážně si myslíš, že jsem taková mrcha?“ křičím na něj.

„Ne, to jsem neřekl, Kate.“

„Ale myslel sis to,“ řekla jsem a vyběhla z jeho pokoje do mého, začala balit věci a během dvaceti minut jsem byla na letišti. Snažím se dovolat Jess, ale nezvedá to. Nechám jí v hlasovce zprávu, že do dvou dnů budu zpátky v Praze.


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Kate, malý zase pláče,“ volá na mne Jess.

„Jo, už jdu… ukaž, dej mi ho,“ řeknu Jessice a beru si Johna. Právě mu byli tři měsíce a je to nejdůležitější, co mám.

„Víš, co nechápu?“ zeptá se Jessica.

„Proč jsem mu dala jméno John?“

„Ale to ne, i když o tom by se taky dalo hovořit. Já měla spíš na mysli, proč ses vykašlala na Chestera, pak se ti přece omluvil, ne?“

„Myslel si, že ho chci uhnat,“ odpovím jí.

„Omluvil se.“

„Hezký.“

„Kate?“

Otočím se na ní.

„Pořád ho miluješ?“ ptá se.

„Ani náhodou!“ Odpovím razantně, i když si tím nejsem tak jistá.

„Víš, co si myslím já? Že to moc nafukuješ!“

Překvapeně na ní kouknu.

„Jo, chudák za to nemůže. Spíš on by měl bejt naštvanej na tebe. A to se ti i omluvil. Tak mě moc neštvi a leť za ním!“ 


Everything It´s Not Too Awfully


 

„Chazzy, kámo, co je s tebou? Po koncertech si s náma dlouho už nikam nezašel. Je to kvůli Kate?“ ptá se Mike Chestera, který se už dlouho nepodíval ani na jednu holku.

Nemohl na Kate zapomenout. Jediný Draven mu dokázal trochu zvednout náladu. „Hele, Mikeu, já musím jít, slíbil jsem Dravenovi, že půjdeme do parku. Tak se měj. Čau.“ Vyhne se Chazzy odpovědi a zavěsí. „Tak, Dravene, jdeme.“ Oblékne svému synovi mikinu a odejdou.


Everything It´s Not Too Awfully


 

Na dětském hřišti si Draven hrál s ostatními dětmi.

Chester byl rád, když s ním mohl být. Bohužel se s ním vídal jen o víkendech. Najednou ho něco upoutalo. Teda spíš někdo. Žena, která seděla na lavičce, vedle sebe kočárek a v náručí držela chlapečka a utišovala ho.

Byla to Kate.

Koukal na ní pořád překvapeně a nevěřícně. Ano, byla to ona.

„Tati? Tati!“ Draven ho tahal za tričko.

Chester se vzpamatoval.

„Já chci zmrzlinu.“

Když se tam podíval znovu, už tam nebyla.


Everything It´s Not Too Awfully


Ráno si šel Chester zaběhat. Nedělal to moc často, snad jen když ho něco trápilo. I když téměř vůbec nesvítilo sluníčko, Chester měl na očích pro něj tak nezbytné černé sluneční brýle. Najednou do někoho vrazil.

„Co děláš, IDIOTE?“ zakřičela na něho ta žena s kočárkem.

Přišla mu pořád tak krásná, jako když ji viděl poprvé. „Omlouvám se, já vás neviděl…“


 

 

Žádné komentáře
 
Neoficiální Fansite o Linkin Park založena 13.06.07, Chensie Dewill To, co na Lp-s nalezneš, může a nemusí být pravdivé!